tag:blogger.com,1999:blog-40799855139349488022024-03-14T08:05:30.767+01:00svět lisarahlisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.comBlogger510125tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-30721492266857288922020-10-29T15:20:00.007+01:002020-10-29T15:20:56.756+01:00LístekDo ramen ji řezal popruh látkové tašky, který obsahoval únavný
nákup v Bille, ruce jí mrzly, zase si zapomněla rukavice, zívla, chtělo se
jí spát, už je stará, záda ji bolí, ale ještě pět let musí vydržet, pak už
důchod a hodí nohy nahoru.
Otevřela branku, zavrzala na pozdrav, otevřela schránku, vypadla z ní pohlednice,
nestihla ji včas zachytit, dopadla do růží, které se pletly slisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-8071240088570958102020-10-28T17:51:00.000+01:002020-10-28T17:54:49.552+01:00To je mojePrvní labuť na cappuccinu, bylo to v Emě, možná proto
dodnes moje nejoblíbenější místo na kafe. Lehnout si do čerstvě povlečených
peřin, jak zašustí a voní. Ponoření do horké koupele s bílými kopečky
pěny. Nová kniha, její specifická vůně dřeva přinášející příběh. Propít se k chai latte, nápoj podzimu. Prstýnek na levé ruce, ráda jím
točím, symbol spojení, které je nekonečné. lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-68187405607686049652020-10-27T10:59:00.001+01:002020-10-27T10:59:18.251+01:00Z oblak dolů„Mamíííí, nudle, utříí.“ Martínek ubrečený, batolící se k matce.
Ta s povzdechem vytáhne papírový kapesník z balíčku, který vyndala z boční
kapsy přebalovací tašky. „Nemáš tak furt řvát. Nic se ti neděje. No, tak už
nebreč. Nic se přece nestalo.“ V hlase ženy se mísí útěcha, naštvanost,
odevzdanost a nuda. Popadne usoplené dítě, zvedne ho, dá mu letnou pusu na čelo
a lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-4841934740739720152020-10-26T14:57:00.000+01:002020-10-26T14:57:06.308+01:00KlidZachumlala se do teplého svetru, který si kdysi po nocích
sama upletla, kde na to brala čas a energii, neví, teď jí trvá celé dopoledne, než se oblékne, ustele a namaže chleba s máslem k obědu, kdo by vařil
jen pro sebe, toho si navíc užila v životě dost, a napila se čaje. Byl ještě
horký, spálila si jazyk, ale nevadilo jí to. Pila pomalu, nikam nechvátala, neměla
nic na práci. V&lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-66709843977198983242020-07-15T19:16:00.000+02:002020-07-15T19:16:07.145+02:00Výčitky
Můžu ti vyčítat, že
kohoutek pořád kape a dveře se nedovíraj. Můžu ti vyčítat, žes mne nevzal na lodičky,
i když mi to slibuješ už pět let. Můžu ti vyčítat, že jsi proti nové pohovce, i
když tahle mne svojí zelenkavou barvou tolik štve. Můžu ti vyčítat, že mi hned
neodpovíš na zprávu, když jsi s klukama v hospodě.
Můžu ti vyčítat dokud mi
nedojde dech, a i pak, vždy se něco najde.lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-14164047171234970962020-07-11T17:04:00.001+02:002020-07-11T17:04:19.043+02:00Mlha
Ozval se zvonek, konečně.
Tereza rychle shrnula sešity a učebnice do tašky, jen tužky v penále zachrastily.
Dneska to bylo dlouhý, měli odpoledky. Rychle vyběhla ze třídy, musela být první
v šatně. Nechtěla, aby jí Vopěnka zase sebral bundu. To by Hana nadávala,
kdyby přišla bez bundy. Jitce by nic neřekla, ale jí jo. A to je Jitka o dva
roky starší, už bude maturovat.
Povedlo se, lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-42986331663644264222020-02-23T15:38:00.002+01:002020-02-23T15:38:39.990+01:00Jedno chai latte a pár střípků cizích životů, prosím
Je čtvrteční dopoledne, v bytě vrčí mašinka, Ouško je na kolenou, hraje
si. Sklízím prádlo ze sušáku, už aby to bylo, ať můžeme vyrazit ven. Svítí tam,
ale je zima, sníh není, ale mráz ano. Ouško nechce chodit, přikurtuju ho tedy
do kočárku. Jedeme kolem školky, rozhlížím se, zda neuvidím, jak jde Modřinka
na procházku. Zabočíme dvakrát doprava a jsme u pekárny, kam poslední dobou
lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-61596509203159441812020-01-11T13:03:00.000+01:002020-01-11T13:41:01.444+01:00Mé paradoxy
Přemýšlím o budoucnosti
tím, že čtu o minulosti jiných lidí. Životopisy, knižní rozhovory, podcasty.
Tolik zajímavých osudů, silných osobností, dýchání pro jednu konkrétní věc.
Čerpám představivost skrze
dětskou fantazii při hraní. Polepit balonek, aby byl veselejší. Ze šňůrky od
bundy mámy si udělat vodítko a hrát si na pejska. Z kočárku udělat mop a
hrát si na vytírání. Otočit korunku lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-66323943055689247322020-01-06T13:46:00.000+01:002020-01-06T13:46:36.540+01:00Večer roku
Poličky, na které se snáší
prach jako sníh na kapotu aut. Cola s bublinkami ve skleničce školáka jako
náhražka alkoholické tekutiny v ruce otce. Ticho v bytě, protože se
všichni hádají. Stromeček se blýská pod nánosem třásní, nikdo nevidí jeho
zelené jehličí. Ruce v trojobalu od přípravy štědré večeře. Hračky i
ponožky zabaleny do stejného červeného papíru s anglickým lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-54106217376779312012019-12-16T12:25:00.000+01:002019-12-16T12:25:18.796+01:00Stříbrná
Cukroví plná lednice a
skříň. V sobotu přivezla jedna babička, v neděli druhá. Plus pár
našich výsledků snažení. Voní to cukrem, pečením, láskou, věnovaným časem.
EKG o Lásce a Ježíškovi.
Sobotní večer ve dvou. Po více než čtyřech letech společně do Archy na náš oblíbený
večer Rudiše a Malijevskýho. Stejně fajn jako před lety. Ochutnávka svařeného piva. Vážně to chutnalo jako svařák.lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-27026062189879350142019-12-10T11:49:00.000+01:002019-12-10T11:49:55.532+01:00Slunce
Slunce má sílu. V létě
ohřívá vodu v rybníce, pozvedá květy rostlin, vyvolává dobrou náladu. V zimě
svým pohledem rozpouští ledové kry, vybízí člověka k mrazivé procházce.
Maminka jí povídala, že
je její sluníčko. V dětství ji to potěšilo, v telecím období nad tím
protáčela oči.
Kolem Slunce se točí náš
svět, otáčí se kolem něj planety.
Pak maminka odešla a lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-91847778439752318412019-12-09T12:13:00.002+01:002019-12-09T12:13:32.498+01:00Bronzová
Volala mi teta, teď, v pondělí, v poledne, akorát jsem uspala malého,
že myje okna a nemá vůbec pocit, že se Vánoce blíží. A to je důvod, proč tyhle
texty píšu, protože ty kouzelné adventní chvilky jsou malé a snadno se ve dni
ztratí, a to já nechci.
Včera už jsme zapálili dvě svíčky na věnci, Modřinka vybrala, která svíčka
bude ta druhá. Odpoledne bylo domácí, pustili jsme si lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-9264663672999064562019-12-06T12:05:00.000+01:002019-12-06T12:05:13.500+01:00Mikulášská
Světýlka v oknech i na tújích v zahradách, obličej zabořený do šály, ruce do kapes, rychlé
kroky. Jdu do školky, pro dcerku. Je už tma, půjdeme domů obezřetně, dnes chodí
Mikuláš s andělem, ty Marušku netrápí, lehký strach je z čertů. Ruku
mi silně tiskne, i když se tváří, že strach nemá, stačí, když kolem nás přejde
muž v černé kožené bundě, hned se tep zrychlí.
lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-65915903201392869022019-12-03T11:23:00.001+01:002019-12-03T11:23:32.659+01:00První adventní
Je posledního listopadu, probouzíme se, venku sněží, Modřinka skáče, Ouško
zvedáme do náruče, všichni koukáme z okna, předvánoční doba nám začíná.
Letos jsme se rozhodli si advent užít. A tak jsem v listopadu pobalila
všechny dárky (jsou to drobnosti a knížky), upekli jsme s Modřinkou
perníčky, plus máme hotový jeden nepečený druh. Pořídili jsme si hvězdu do
okna, světýlka do lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-37192306389258649082019-11-29T11:47:00.001+01:002019-11-29T11:47:09.601+01:00Předvánoční na semaforech
Motor hučí, na přední
sklo dopadají kapky, teploty vysoko nad nulou, atmosféra hodně pod nulou. Jsou
tu. Po roce zase Vánoce. To nám chybělo, pomyslí si Petr, ukazováčkem poklepává
do volantu, uklidňuje ho to. Vytáčí to ale Mirku, která sedí vedle něho. Už osm
let, jak neustále všem připomíná. Vždycky to řekne tónem, který vám prozradí, že
neví, jak se to jenom mohlo stát, je to vůbec možný, a
lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-67295040093597627542019-11-25T12:06:00.000+01:002019-11-25T12:06:53.020+01:00Když je ti pět, když je ti dvacet pět
Stojí na
zahradě, mračí se. V ruce má hopíka, růžovýho, měkkýho, dobře skákajícího.
Měla by mít radost a hrát si s ním. Nemůže. Není její. Půjčila si ho ze
školky. Bez dovolení. Zítra ho tam vrátí, řekla si, když odcházela. Ale teď ji
pohltila černota. Udělala něco zlého. Jenže napravit to může až ráno. Má
hopíka, růžovýho, měkkýho, dobře skákajícího. Chce se jí brečet.
*****
Od lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-91475813933377827582019-11-21T15:48:00.000+01:002019-11-21T15:53:41.585+01:00Rozhovor u výtahu
Stojím na Vltavský,
stojím před výtahem, před sebou kočár, před ním paní v růžovém kabátě,
před ní kočár, takže taky maminka. Zmáčkne tlačítko přivolávající výtah a ihned
pumpuje lahvičkou přichycenou ke kočárku a čistí si ruce od bacilů z doteku. Přehnaně čistotná,
pomyslím si. Výtah cinkne, otevře nám dveře, růžová maminka tam vjede. Dělá mi
místo, abych taky mohla nastoupit. Jde to lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-34905913781681034472019-11-20T13:03:00.000+01:002019-11-20T13:03:01.199+01:00Já se mám
Uvědomit si, jak se mám dobře. Ráno můžu spát do půl osmé, kdy vstává
Ouško. Moje máma v tu dobu už dvě hodiny je v práci u dřezu, muž s Modřinkou
vyrazili před pár minutami ven - na logopedii, do školky, do práce. Vstát,
udělat si snídani, pomazlit se s Ouškem, pustit si podcast, trošku
poklidit. V devět dorazí paní na úklid, tři a půl hodiny bude smýčit
místnosti, lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-24398353946526621982019-11-19T13:10:00.001+01:002019-11-19T13:11:38.992+01:00Kapučíno & povidlová buchta
Jak se pozná skutečný čert,
ví každé malé dítě. Na levé noze má kopyto. Jak se pozná pravá láska neví ani
třicetiletá ženská, která ji hledá patnáct let. Nad tím právě teď dumá Jana Šturmová. Sedí na dřevěné lavici,
nepohodlné, ale hipsterské, v kavárně nad drahým, ale prý dobrým
kapučínem. Jednou rukou drží hrnek, druhou drobí buchtu, aby malému v kočárku
ucpala pusu, ale zase mu lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-78099472873971431062019-11-18T12:26:00.000+01:002019-11-18T12:26:04.303+01:00Start do nového týdne
Byla unavená, celá rozlámaná, špatně spala, noční zlý sny, v hlavě se
jí motaly, ráno se probudila. Zatemňovací závěsy nedávaly tušit, kolik je
hodin, dítě ještě spalo, naslouchala. Pronikl k ní zvuk, dveře ho tlumily, muž
poslouchá muziku, maže si máslo na chleba, vsadí se, dělá to stejně každý den, hvízdá si melodii, je pondělí. Zavřela
oči, nechtěla usnout, jen protáhnout chvíli, lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-1992276405366357562019-11-15T08:26:00.000+01:002019-11-15T08:26:22.661+01:00Porod
Porodila jsem syna. Krásná věta plná života. Ale tolik bolesti za ní. Byl
to těžký porod. Přeplněná porodnice, šoupli mě na čekačku na chodbu. Břicho
bolelo, vysílalo šoky do těla, snažila jsem se hluboce dýchat, bylo mi do
pláče, doktor nikde, byla jsem sama. To bylo v osmdesátých letech, tehdy nemyslitelné,
že by tu se mnou někdo byl. Bylo to zlý, hodně zlý. Nikdy jsem o tom moc
lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-52797281607918832542019-11-14T10:28:00.000+01:002019-11-14T10:28:04.527+01:00Sněhová koule
Je zima, máš červené tváře, je sníh, boty se boří skrz bílou vrstvu, kulich,
co škrábe, na hlavě, na rukách pletené rukavice, na šňůrce protažené bundou, ať
je zase neztratíš, do rukou se ti zařezává provázek, táhneš sáňky, dřevěný,
takže těžký, sníh začíná být mokrý, za pár týdnů tu bude jaro, dojdeš k brance
a otevřeš.
Opustil jsi nebezpečí domova, stojíš pod kopcem, před tebou lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-31818279351346703182019-11-13T11:10:00.000+01:002019-11-13T13:22:11.230+01:00Na skle kapky
Za oknem má tvář, na skle kapky, za oknem ruch čtvrti. Těsnění okolo rámu
odstraňuje hluk aut, dech lidí, zvuk startování motoru, zpěv ptáků, řeč lidí.
Vytěsňuje z mého vnímání život. A tak si tu sedím, na okenním rámu,
zabalená do huňaté deky, oči sledují, ostatní smysly bez podnětů. Uvnitř mne je
podivně prázdno, celý den nic nemusím, jen ho přežít, jen. V celém bytě je
slyšet jen lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-20618920322436188602019-11-12T12:21:00.001+01:002019-11-13T13:19:41.449+01:00Na cestě
Prší, stěrače stírají,
špatně podřadím, auto nespokojeně zavrčí, jsou tři stupně, musím si rozepnout
bundu, špatně se mi řídí, přidám na šedesát, rádio nepouštím, soustředím se.
Vždyť jsem neřídila deset let. Ale dneska mne to popadlo, půjčila jsem si fabku
od táty, jsem tu na dovolené, v Praze se mi všechno hroutí, vypadnout k rodičům
na maloměsto, zodpovědné rozhodnutí mladé ženy, lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4079985513934948802.post-14302297120989076792019-11-11T12:05:00.000+01:002019-11-13T13:21:14.969+01:00Uštípnutá sklenička„Ty Jano, proč jsi pořád
na mne taková,“ zeptal se Tomáš poté, co proběhla další, tento týden čtvrtá,
hádka (i když Jana by řekla, že se nehádají). Jana se posadila na jejich novou, hořčicově žlutou, sedačku, složila ruce do klína a svým propleteným rukám
odpověděla. „Já vím, že jsi fajn chlap, je mi s tebou dobře, jen už to
není takový jako dřív.“ „Ale tak to je snad jasný, že to po těch lisarahhttp://www.blogger.com/profile/11777844409824913604noreply@blogger.com0