Dopis bez oslovení

Můj milý,

ne takhle začít nemůžu...tak jak Tě oslovit mám? Proč i po roce, co jsme spolu, mi to dělá potíže? Pořád jsi pro mě On, ten, který má skoro všechna moje vysněná nej...ale jméno nemáš...je to chyba? je to dobře?...co to znamená? že tě ještě pořádně neznám? že znám, ale neumím si tě pojmenovat?

Může být dopis bez oslovení? Může být takto důležitý dopis bez oslovení? A proč by nemohl, vždyť se říká, že v lásce je vše dovoleno...tak proč ne i volnost při psaní dopisu...volnost, nesvázanost...Je tohle vůbec důležitý dopis?

Nevím, co o nás říká okolí, jak nás hodnotí přátelé, známí či cizí. Je mi to jedno. Mám problém hodnotit nás dva já...tak co o tom můžou vědět jiní?

cesta - zápisky / dojmy

Jsem zpět.

Praha-Řím-Palermo.

pláž

pláž

pláž

Palermo-Řím-Praha.

Týden života. Cestování dvou holek před třicítkou.

Crossbody. Sportovní tenisky. Fotoaparát cvaká.

Kufr na letišti. V Římě převléci do kraťasů. Dojet na nádraží a ubytovat se v malém útulném bed and breakfast.

Svatební noc

„Byl to nádherný den, viď miláčku,“ říkal Arnošt, když bral Lauru do náruče. Poprvé svoji ženu nesl přes práh. Do svatebního apartmá. Kde je čeká svatební noc. Když plánovali svatbu a došlo na otázku nocování, rozhodli se, že zůstanou tady v hotelu, v místě obřadu, a hlavně, že si chtějí svatební den i noc užít, a proto to nebudou přehánět s alkoholem. Tak aby se ze svatební noci nestala jen noc unavených nohou a vyspávající kocovinu.

Samozřejmě, že spolu před svatbou spali, vždyť tvořili pár po pět let. Už když se poznali, nebyli panic ani panna. Ale oba cítili, že svatební noc je něco jiného. Hlavně tedy pro Lauru, neboť pochází z katolické rodiny. Když to kdysi dávno řekla Arnoštovi, tak se tak hlasitě rozesmál, až mu zaskočily špagety s boloňskou omáčkou, které právě v restauraci pojídali.