Gastroskopie

Kolují kolem toho zvěsti. Nevíte, do čeho jdete, ale tušíte, že to nebude nic příjemného. Bojíte se? Jistě, strach z neznámého je přirozený. Čeká vás gastroskopie.

Považuji se za vyšetřeními otrlého jedince. Biopsie svalu, CT, rentgeny, ultrazvuky, všemožné jehličky, infuze v těle. Propocené dny na JIPce, týdny na nemocničním lůžku. 

Ale stejně to byl zase zážitek!

Mráz křupe pod nohama, kozačky s hlínou (proč si toho všimnu vždycky až venku?), čekám na autobus, čtu detektivku, 177 už jede. Dvacet minut v autobuse, jedna kapitola. 

Vystoupit u polikliniky, dojít spletitými chodbami ke správným dveřím, za nimi hlasitý smích sestry. Čekat s manželským párem důchodců na chodbě, předat žádanku o vyšetření. Vyplnit souhlas. 

Čekat s manželem-důchodcem v chodbě, paní odběhla na záchod, nervozita, její, moje ani ne, soustředění na nejnovější případ Mitchellové a Markbyho, kapitola čtrnáct.

Zavolána. Pozdravit lékaře. Odložit kabát, šálu, zelený svetr na věšák. Přejít do poloviny místnosti, položit kabelku na zem, usednout. 

Doktor je fešák. Otázky. Odpovědi. Na zemi se stýkají dva vzory nehezkých lin. 

Přejít do druhé místnosti. Lehnout si na levý bok. Ruce zkřížit na břichu. Ano, přesně takhle. Vysvětlení toho, co přijde. A teď těch deset minut přežít. Spolknout kamerku, dávivý reflex, sliny po tváři. 

Sestra milá, doktor se taky snaží. Chválí, rozptylují. 

Sestra: Tohle je pro pana doktora nejhorší, hubený dlouhý holky, orgány

              jsou moc napěchované na malém prostoru, ale pan doktor si s tím

              poradí. 

Doktor: Však tenhle týden už jste mi takovou objednala třetí, sestři.

Sestra: Když ono se to přes telefon nepozná, pane doktore. 

Zvracet, chce se mi zvracet. Sliny, sliny, sliny. 

A pak když si člověk myslí, že to bude trvat navěky, začnou kamerku pomalu vytahovat. 

Doktor odejde do druhé místnosti zpracovat výsledky.

Sestra mi zatím utírá sliny po tváři. Mám jimi i slepené vlasy.

Za chvíli už sedím zase před doktorem. Vyťukává do klávesnice zprávu pro mého obvodního lékaře. Všechno dobrý, raději ale ještě krevní testy.

Za chvíli podávám ruku a odcházím. S žaludkem nic nemám, i když poslední měsíce ukazují něco jiného. Psychika je holt víc než tělo a žádná kamerka mi ji neprohlédne.

23.1.2014