Neděle první - Začíná to

Před nějakým časem (dny? týdny?) jsem listovala diářem a zapisovala si divadla, lékaře, povinné nákupy. Prostě co a kdy nutně musí být. Došla jsme až k adventnímu času - a automaticky jsem si zapsala na nedělní stránky text o adventu. Některé roky jsem je psala jiné ne. Letos tedy do nich  chuť je - čas méně* - ale budou! A protože čas utíká rychle, zde je první z nich:

Jen slovo

 „..řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“

Věta, která pro mne při bohoslužbě moc znamená. Vždy ji říkám jinak, než cokoliv jiného. Je v ní síla. V tom, že slovo je víc než něco jiného.

Občas se někomu zdá nepochopitelné, proč pro mne slova mají až takový význam. Tak proto.

„Ano.“

Chceš jít se mnou do kina?

Nechceš se nastěhovat?

Vezmeš si mě?

„Berete si zde přítomného..“

Ve vztahu je slovo ano tím zásadním. Tři písmena - a můžou rozhodnout o všem. Pokud někomu řeknete u oltáře/na úřadě/ v parku pod slavobránou ano, navždy jste spolu spjati. Bez ohledu na to, že se za rok rozvedete. Bude vás to provázet celý život. Proto nejsem typ člověka, který si užívá svatby - mám často pocit, že si lidé neuvědomují, jak závažný krok dělají. Opravdu to bude napořád? Tak proč mám pocit, že často lidé jen zkoušejí, zda to vyjde.

Vánoční dárek

Vánoce 20..

Štědrý den

podvečer

rozbalování dárků

Žádný balicí papír nešustí tak kouzelně jako vánoční. Snad, že obsahuje to dlouhé těšení, zdobení, vůni cukroví i jehličí. Roztrhl balíček, byl od Karolíny. Kožená peněženka. Potřeboval ji, jeho je odrbaná, byl rád, že ji dostal, nerad by chodil po obchodech a vybíral. Řekl děkuji, nahnul se a dal jí pusu.

Pod stromečkem zbyl poslední dárek. Už teď viděli, že je to kniha a že je od jeho rodičů (každý ježíšek má svůj jeden oblíbený druh dárkového papíru). Vzal ho do ruky, přečetl jmenovku a předal.

S Modřinkou na odběrech

Mít dítě přináší nejrůznější okamžiky. Štěstí, když vidíte jeho úsměv, mávání ručičkou, slyšíte smích. Nadšení, když poprvé zvedne hlavičku, přetočí se, udělá krok. Radost, když vidíte, jak rozbaluje dárky, jak víská a mazlí se s plyšákem. Nervy na pochodu, když vám už dvacet minut zdrhá bez plíny a vy ho ne a ne donutit, aby se nechalo přebalit. Nebo když urve lištu, dvacetkrát vyndá složené prádlo ze šuplíku.

Prázdno

Vrátit se domů a cítit prázdno. Může být něco horšího? Život je stejný, plyne za stejných slov, vět, témat hovorů. Stále mám smích (to s dítětem nejde jinak), stále se těším na mužův večerní návrat k nám. Stejné polibky na rozloučenou a přivítání. Vše vypadá jako před mým útěkem.

Ano, rozhodla jsem se vrátit. Ano, věděla jsem, do čeho jdu. Počítala jsem s tím, že to nebude snadné. Jen jsem nečekala v sobě díru. Dutou, bezbarvou, chladnou. Zatím jsem ji neprozkoumala. Co se ze mne ztratilo? Co obsahuje? Může růst? Desítky otázek mi víří v hlavě.

Život v tweetech a instagramových postech

11.10.

Dnes na Vosto5,ve čtvrtek na křest #bezjablka, v pátek a v sobotu na knižní veletrh v HB..a pak 14 dní u rodičů s Modřinkou. #plány #těšení

13.10.

Sbalit kufr je hned snadnější, když vám pomáhá roční dítě. Půlku věcí vyhází, druhou zmuchlá. Hned je více místa. #namaterske

Obří kufr, autosedačka, kočárek, batole a dva dospělí. To bude výzva pro České dráhy. #cestujeme #namaterske