Stránky

2019/01/29

Na kafi


Ahoj Jitko, promiň, že jdu pozdě, čekáš dlouho, viď, Mates se ráno vztekal, nechtěl se oblíkat, byl to zase boj ho vypravit, co sis dala, jenom kafe, to já vás slečno poprosím o horkou čokoládu a támhle ten citronový cheesecake, na nervy, víte, na nervy, Jarko, na nervy oblíkat ho do školky, ještěže ho tam vedl pak Mirek, ať si taky vyžere něco on, že jo, no a Monča ještě ráno dělala úkol do dějáku, já se z těch dětí, hm, ten je ale dobrej, nechceš ochutnat, asi se z nich zblázním, pořád jenom lítám do práce a z práce domů, což je jen další práce, všichni mají pořád hlad, mámo, co bude k večeři, mámo,

2019/01/23

Na židli


Sedí uprostřed pokoje na otáčivé židli. Měla by se zvednout a jít něco dělat. Napěchovat pračku barevnými kusy oblečení různých velikostí. Naplnit myčku použitým nádobím. Porovnat na gauči rozházené polštáře. Měla by vykonat tisíc drobných úkonů, které ji den za dnem ubíjejí. Už neví, kdo je. Včera se jí někdo zeptal, co dělá. Ptal se na její profesi. A ona si nedokázala vzpomenout, co že to před deseti lety dělala? Celou dekádu je doma - nejprve s jedním dítětem, potom s druhým dítětem. A teď s dvojčaty. Sedí uprostřed pokoje a její pohled lpí na bárbíně podivně zkroucené v kočárku pro panenky. Umělohmotná hračka má jen jednu nohu, tu druhou některá z holek už dávno urvala. Měla by ji konečně přilepit, píše si v duchu do svého nekonečného to do listu další řádek.