Ahoj Jitko, promiň, že jdu pozdě, čekáš dlouho, viď, Mates se ráno vztekal,
nechtěl se oblíkat, byl to zase boj ho vypravit, co sis dala, jenom kafe, to
já vás slečno poprosím o horkou čokoládu a támhle ten citronový cheesecake, na
nervy, víte, na nervy, Jarko, na nervy oblíkat ho do školky, ještěže ho tam
vedl pak Mirek, ať si taky vyžere něco on, že jo, no a Monča ještě ráno dělala
úkol do dějáku, já se z těch dětí, hm, ten je ale dobrej, nechceš
ochutnat, asi se z nich zblázním, pořád jenom lítám do práce a z práce
domů, což je jen další práce, všichni mají pořád hlad, mámo, co bude k večeři,
mámo,
Stránky
2019/01/29
2019/01/23
Na židli
Sedí uprostřed pokoje na otáčivé židli. Měla by se zvednout a jít něco
dělat. Napěchovat pračku barevnými kusy oblečení různých velikostí. Naplnit
myčku použitým nádobím. Porovnat na gauči rozházené polštáře. Měla by vykonat
tisíc drobných úkonů, které ji den za dnem ubíjejí. Už neví, kdo je. Včera se
jí někdo zeptal, co dělá. Ptal se na její profesi. A ona si nedokázala
vzpomenout, co že to před deseti lety dělala? Celou dekádu je doma - nejprve s jedním
dítětem, potom s druhým dítětem. A teď s dvojčaty. Sedí uprostřed
pokoje a její pohled lpí na bárbíně podivně zkroucené v kočárku pro
panenky. Umělohmotná hračka má jen jednu nohu, tu druhou některá z holek
už dávno urvala. Měla by ji konečně přilepit, píše si v duchu do svého
nekonečného to do listu další řádek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)