Panenství

Milena usíná ve své posteli, naposledy jako panna. Je jí devatenáct let a je na to pyšná, na to, že je ještě čistá. Když překonala poměrně krátké údobí kolem patnácti let věku, ve kterém se holky předháněly, která dřív, dávaly rady ostatním, které to čekalo a s úšklebkem či soucitným úsměvem pohlížely na ty zbývající, jejichž vidina ztráty panenství se nezdála v dohledné době reálná. 

Milena mohla lhát, tak jako spousta ostatních děvčat, a ony by jí ztrátu věnečku snad uvěřily, ale ona nechtěla, a i kdyby chtěla, nemohla by. Kvůli babičce. Bylo to dáno výchovou, od šesti žila u babičky. 

Jako malej

Šla jsem s ním na zmrzlinu. Dala jsem si malou, jahodovou, tu mám nejraději. On chtěl dva kopečky, jak jinak. Taky je to chlap jako hora, a navíc, já jsem ráda, když mu chutná. Brigádníček za pultem v bílé firemní košili zajel do nádobky s vanilkovou a nabranou porci překlopil do světlého kornoutku. V tu chvíli se On ozval: "Dejte mi ten druhý kopeček na novej kornout." Podivila jsem se, "proč?" "Minule mi zmrzlina spadla a zamazal jsem si košili." Aha, tak od toho byl ten flek. Klučina se snaží: "Však já vám to tam pořádně přimáčknu, nebojte!" Ale Jeho samozřejmě nepřesvědčí. A tak vycházíme z cukrárny, já se svou jahodovou a On s kornoutem v každé ruce. Jako malej.

Guadalupe Nettelová - Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

Nenápadná knížka. Přejíždím v knihovně prsty po hřbetech knih, a ani nevím proč se zastavím u tohohle tenounkého bílého hřbetu. Vlastně vím, to ten název Okvětní plátky mne zaujal. A tak knížku vytáhnu, prolistuju a beru si ji k výpůjčnímu pultu. Vypadá to totiž zajímavě, to by se mi mohlo líbit.

Guy de Maupassant - Miláček

Pohledný a chudý mladík Georges Duroy, který neváhá využít příležitostí a pořád postupuje dál po žebříčku mezi bohatší a tudíž váženější občany Paříže. Využívá k tomu i milenky, které snadno podléhají jeho kouzlu. Však, když ho dcera jeho první milenky na úrovni pojmenuje Miláček, uchytí se to, a nakonec mu tak říkají všichni. Přes známého se dostane k práci v novinách, přestože neumí psát. 

Miláčkovi nejde o ženy, o lásku, ale o peníze, moc a slávu. Vypůjčí si peníze, výhodně se ožení. Z obyčejného vojáka se nakonec stává šéfredaktor novin. Mění si jméno na Du Roy, aby vypadal jako šlechtic.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Idiot

"..celá ta vaše cizina, celá ta vaše Evropa, to všecko je jen fantazie a my všichni, v cizině, jsme jen fantazií..."

Uzdravený kníže Lev Nikolajevič Myškin se navrací po létech léčení ve Švýcarsku do Ruska. Od setkání s Rogožinem ve vlaku po jeho nocování u mrtvé uplyne dlouhá cesta, na jejíž konci se z Myškina opět stává "idiot".

Marie NDiaye - Tři mocné ženy

Ty ženy nejsou mocné, protože by měly ve světě nějakou moc, protože by byly důležitými, vlivnými osobami; jsou docela obyčejné, ale mají moc měnit svět, skutečnost okolo sebe.

Kniha francouzské spisovatelky nese podtitul "Tři příběhy o vzpouře, hrdosti, samotě a lásce", a tak čtenáře nepřekvapí, že je kniha rozdělena do tří částí. První příběh vypráví o Norah, která se vrací za svým otcem, se kterým jako malá měla problémový vztah, do Afriky.