Stránky

2015/11/04

Nikdy

Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem na plastové tyčince objevila dvě čárky. Pro jistotu jsem si udělala ještě jeden test. Stále tam byly! Hodiny jsem byla v nepopsatelném stavu. A tak moc se těšila až večer (byl mráz, tma, šli jsme do kopce, čepice, pára od úst) uvidím tvého tatínka, abych se s ním mohla o to podělit.

Nikdy nezapomenu na všechny ty hodiny strachu, obav, únavy, ultrazvuků, vyšetření, které jsem za ty měsíce prožila. A těch slz, co u toho steklo po mé tváři.

Nikdy nezapomenu na tvoje první pohyby, bublinky radosti to pro mě byly.

Nikdy nezapomenu tvůj první pláč, když mi tě vytáhli z břicha.
Nikdy nezapomenu, jaké to bylo, když nám tě ukázali a my viděli, že jsi holčička.
A taky na to, když jsi poprvé, ještě celá obalená mázkem, na mě otevřela jedno očko.

Nikdy nechci zapomenout, jak jsi byla drobná a nádherná, jak se bezděčně usmíváš, jak saješ z lahvičky, jak intenzivně a hlasitě dokážeš křičet. Jak nádherně voní tvoje kůže.

Nikdy nechci zapomenout pozorovat, jak rosteš. Například teď ti po třech týdnech na světě už naskočily ty správné miminkovské faldíky. A začínáš se opatrně, ale zvědavě rozkoukávat po světě.

Nikdy tě nepřestanu pozorovat, když pokojně spíš. Jsi tak spokojená. A vytváříš neuvěřitelné ksichtíky, které mě  rozněžňují a rozesmívají zároveň.

Nikdy nechci zapomenout ty skleněné děkovné oči tvých prarodičů, když tě viděli poprvé.

Nikdy jsem neplánovala, nevěřila, nepočítala...nedoufala v takové štěstí mít dítě. A mám tebe!

Nikdy nepřestanu děkovat za to, že tě máme.

A věřím, že ty nikdy nebudeš litovat, že jsi k nám přišla.


Žádné komentáře:

Okomentovat