Pokoj po mrtvém

Tři pytle; černé, svázané, vedle popelnice řadují - je potřeba byt vyčistit od haraburdí, když už je mrtvý. Pár propocených košil, děravých trenýrek a kalhot s puky. O moc víc toho po něm stejně nezbylo. A i toho se teď zbavují. 

Barák převedl na dceru už dávno, občanka se vrátí na úřad. Nechají si pár fotek, aby po letech, až si nevybaví jeho tvář, měly jak si ji připomenout. 

Housle prodají, bude na přilepšenou, možná i na dovolenou. Postel rozštípou a spálí. Peřiny se darují, kdo by dneska měnil sypky, moc práce, drahé, peří stejně už bude moc staré.

Dvacet let nebílený pokoj nechají natřít, zatím to vypadá na barvu meruňkovou. Pořídí koženou sedačku, skleněný stolek a velkou televizi s uhlopříčkou přes celou stěnu, jak je teď moderní.

Nóbl pokoj, vhodný pro uvádění návštěv. Ještě se to tam musí pořádně vyvětrat, aby ta zatuchlost po starým byla pryč. Taky to chce pořádný lustr, ať pokoj rozzáří. A záclony! S drobným vzorem kytiček. Na závěr závěsy, stažené šňůrkou barvy nebes.

Pak tu budou sedat. Jeho jediná dcera. Jeho jediná vnučka. Jeho jediná pravnučka. Tři generace žen, které pocházejí z něj. Koluje v nich jeho krev, jak to, že si na něj tedy ani nevzpomenou? 

Ví, že to s ním měly poslední léta nelehké. Když už byl ležák. Přebalovat ho, mýt, krmit. Jako dítě, jen ošklivé, staré a těžké. Ale copak to dokáže přebýt, že ve fabrice ohýbal hřbet a kašlal krev pro to, aby dcera měla hezké šaty a podívala se k moři? Copak to dokáže přebýt, že s vnučkou psával úkoly a vodil ji do školy? Copak to dokáže přebýt, že pravnučku brával do lesa a učil ji rozeznat ptačí cvrlikání?

Tři ženy, sedí, na televizi hledí. Trochu přitom jedí, trochu popíjejí, hodně povídají. Roky utíkají. Odlehlo jim, nemusejí se starat už o starého, nikdo na ně nevolá, žádné zvuky skuhrání neprostupují stěnami. 

Nóbl pokoj, líbí se jim v něm. Sice se sedačka po čase roztrhla, nechtíc, nožem. U stolku se viklá noha, televize občas zrní. Barvy stěn pod náporem slunce blednou. 

Pokoj šedne a ztrácí jas. Žádné návštěvy k nim beztak nechodí. Kdo by taky navštěvoval tři zapšklé báby, co  stále jen sedí v pokoji.