scifi povídka
Ženy to
dneska mají těžké. Přes proklamovanou rovnost, pracovní
příležitosti a stejné platové ohodnocení jako muži. Měly jsme
to těžké na Zemi, máme i tady. Jeden by si řekl, že když se
konečně lidstvu podařilo upravit podmínky pro život na Saturnu,
že tu bude lehčí život. Není, samozřejmě. Protože lidé se
nemění, i když žijí na jiné planetě, i když máme
nejmodernější přístroje, i když už není potřeba pracovat
rukama. Problémem jsou totiž city, ty se vývojářům v Ústředí
zatím odstranit nepodařilo. Nemůžu jim upřít snahu, jen těch
financí co Nejvyšší rada na tento vývojový program uvolňuje. A
ty kapacity, co tam pracují!
Protože se
zatím správný program vytvořit odborníkům nepodařilo, je
důležitá prevence. No, a to už je moje práce. Tedy v jedné
konkrétní oblasti. Pracuji v utajené organizaci Neplánované
těhotenství na základě pudů. Mezi kolegy říkáme, že
pracujeme s NePuTé, tedy neplánovaně pudovýma těhulema. Snažíme
se zde pomoci ženám, které nedodržely vládní nařízení a
čekají dítě. S kým, to se neřeší. Protože je narušeno tělo
ženy, tak je za to zodpovědná ona. Podle současné právní
úpravy to tak alespoň je. Nevěříte-li mi, podívejte se do
osmnáctého odstavce třetího článku nařízení č. 154/2167
Povinnosti obyvatel Saturnu. Zákon byl napsán před 156 lety, a jak
je vidno, trochu už zastarává. Nikdo se ale neobtěžuje s jeho
novelizací, protože původních obyvatel Země ubývá, a
saturnonovorozenci z vajec jsou již bez pudů. Přesto je těchto
žen více než by se nezainteresovanému okolí mohlo zdát.
Tento úkol
jsem přijala dobrovolně. Neberu to jako oběť, někdo musel jít.
Není to práce, o které bych snila ještě kdysi na Zemi, ale je to
práce. Práce, která musí být provedena.
Co konkrétně
dělám? Žena či dívka, která sem přijde nahlásit, že
otěhotněla zastaralým způsobem, je zpravidla v šoku a neví co
má dělat. A to je ona práce pro mne. Vše zaevidovat, ubytovat ji
– a hlavně z ní to neštěstí vycucnout.
Občas
pracujeme i na udání, v takovém případě je nutné dotyčnou
najít a přesvědčit, že plod ohrožuje její tělo. Nebývá to
snadné, podle našich naměřených ukazatelů mají mateřské pudy
vysoké hodnoty, a tak silně a snadno přebijí ostatní; sexuální,
obavy o život, dokonce i poslušnost Saturnu a jeho Ústředí.
Na tenhle
úkol jsem byla vybrána podle nejpřísnějších testů – bylo
zjištěno, že moje mateřské pudy jsou na nulové úrovni (s
dvouprocentní odchylkou).
Ve volnu, po
práci, když je velký žár, obvykle uteču do Konzervárny, kde
odstranivší plody schraňujeme. Každý sám v namodralém nálevu
si pluje uzavřen, jako fazole v zavařovačce. Uklidňuje mne to.
*****
Bylo to před
krátkou dobou, tak před půl rokem. Najednou mne zachvátil zvláštní pocit,
jaké by to bylo držet dítě v náručí, mít jednu z těch
vystavených fazolí v sobě, něco cítit.
Vzala jsem
čerstvě odstranivší plod a vložila si ho do těla. Nechtěla
jsem si prožít celé těhotenství, jen na pár dní v sobě něco
mít. Ale pak se ukázalo, že i dvě procenta mateřských pudů
jsou víc než Saturn a jeho Ústředí. Protože jsem jediná, kdo
plody odstraňuje, podařilo se mi tajit, že jsem těhotná až do
doby, kdy se moje tělo zvětšilo tak, že jsem byla prozrazena.
Tušila jsem, že to takto dopadne. Přesto jsem si nemohla pomoci.
Holt jsem jenom ženská.
Jedna
z posledních tohoto lidského druhu. Proto mne neodsoudili
k trestu smrti, ale k třiceti šesti letům výzkumu.
Zavřeli mne do izolované buňky, za kráterem Iplik, a zkoumají
mne. Hodí se jim to.
*****
Tak mne tak
napadá, jestli to na mne nenastražili. Protože věděli, že
dobrovolně bych se ho nikdy nezúčastnila.
Že by byli
až tak chytří? Asi ano, podcenila jsem je. Dnes už je pozdě,
rodím a dítě bude jejich. Budu za to potrestána, že jsem neměla
sílu na to zbavit se ho sama, když už jsem sobecky podlehla potřebě
cítit.
napsáno 9/2012
Žádné komentáře:
Okomentovat