Stojí na
zahradě, mračí se. V ruce má hopíka, růžovýho, měkkýho, dobře skákajícího.
Měla by mít radost a hrát si s ním. Nemůže. Není její. Půjčila si ho ze
školky. Bez dovolení. Zítra ho tam vrátí, řekla si, když odcházela. Ale teď ji
pohltila černota. Udělala něco zlého. Jenže napravit to může až ráno. Má
hopíka, růžovýho, měkkýho, dobře skákajícího. Chce se jí brečet.
*****
Od rána pípá mobil, každou chvíli. Už je z toho otrávená. Neměla by. Má narozeniny, a tak je přece hezký, že píšou. Od rána pípá mobil, každou chvíli. Píšou z e-shopů. Popřejí, dají dopravu zdarma, slevu deset procent. Od rána pípá mobil. Chce se jí brečet.
Žádné komentáře:
Okomentovat