Chybějící díl

Ležím. Koukám na strop. Vypadá to, že nic nedělám? Ono to tak totiž je. Přesto je ten strop zajímavý. Skládá se z nalepených dřevěných (ve skutečnosti je to polystyren) čtverců. Jeden nám včera upadl. Snášel se k zemi jak křídlo netopýra, zatímco jsem psala emaily. Zaskočilo mě to. Vyděsilo. Neznámý pohyb v místnosti. Nečekané, a proto zvláštní. Muž slíbil, že to o víkendu přilepí. Do té doby budu koukat na tu bílou křičící díru.

Celý strop se skládá zhruba z šedesáti sedmdesáti takových čtverců - a k čemu to, když stačí jeden, aby celek rozbil? A není to tak i v životě? Když vám z vašeho oblíbeného čajového servisu po babičce návštěva jeden hrníček rozbije - už nikdy ten servis nepoužijete pouze se vzpomínkou na babičku, ale i na nešikovnou Jarku. Když si s kamarádkou Lenkou báječně rozumíte, ale pak se vyskytne "jeden problém", který zatíží celé vaše přátelství. 

Vypadnutí jednoho dílku z celku se nezabrání. Nám na stropu vyschlo lepidlo. Ve vztazích polevíme, uděláme chybu, šlápneme vedle, netaktně něco plácneme. To všechno - a mnoho jiného - se může stát.

Jen bychom to tak neměli nechat. Ono je snadné to přejít. Ze začátku nám to bude do očí trkat, v srdci hryzat, pak přivykneme. Jak lehce my bytosti člověčí přivykneme - nu, čemukoliv. Ne! Je důležité překonat se - lenost, strach, obavy z chvilky nepříjemna - vstát, dojít pro lepidlo a chybějící díl opravit, jak nejlépe dovedeme, omluvit se, promluvit si.

Nakonec to může dopadnout i lépe než předtím - na stropě se přitom opraví i další  odlepující se rohy a vztahy můžou být pevnější.

My ten odpadlý čtverec zítra připevníme - co opravíte vy?