Nemám ani slova, kterými bych popsala, čím pro mne dnešní den byl. Tak jen v bodech pár postřehů a pocitů, které z něj zůstaly:
černé šaty, punčochy i kabát - připadat si jako ve francouzském filmu
užívat jsem si ty pohledy mužů
posedět na lavičce a nechat se laskat od slunce
pozorovat lidi
sejít se s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla
kavárna
výborný dort, který vyvolal vzpomínky na Paříž
náhodou v knihovně narazit na knihu, kterou jsem si chtěla dávno přečíst
Vltava
užívat si to, že jsem v Praze, o čemž jsem celý život snila
dočítat knihu a těšit se, že vás doma čeká dalších pět
mladík, který se na mne v restauraci krásně usmál
procházka centrem Prahy
rozhovor o životě a knihách
slunce, slunce, slunce, slunce
Samozřejmě každý den nemůže být posvícení. Ale když se občas podaří zažít krásný den, je potřeba si ho vychutnat v plné síle. A to já dneska udělala.
Ale všechno musí jednou skončit, tak dopoledne se překlopilo do odpoledne a já se musela navrátit do reality a soustředit pozornost na přednáškách. Ale ten těžko definovatelný pocit mám ještě teď a doufám, že dlouho vydrží.
Přeji vám i sobě spoustu krásných prožitků. Hlavně je nepřehlédněme a pořádně vnímejme.
Žádné komentáře:
Okomentovat