Klid

Zachumlala se do teplého svetru, který si kdysi po nocích sama upletla, kde na to brala čas a energii, neví, teď jí trvá celé dopoledne, než se oblékne, ustele a namaže chleba s máslem k obědu, kdo by vařil jen pro sebe, toho si navíc užila v životě dost, a napila se čaje. Byl ještě horký, spálila si jazyk, ale nevadilo jí to. Pila pomalu, nikam nechvátala, neměla nic na práci. V pokoji tikaly hodiny. Hlasitěji než kdy dřív. Pomalu odtikávaly její zbývající čas. Který neměla čím naplnit.

Muž umřel před pěti lety, dcera žije v Austrálii, vnoučata vidí jednou za měsíc přes skype, Annie i Sonja jí dělají radost, jsou to dvě veselé blonďaté holčičky. Syn s ní nemluví, našel si ženskou, která ji nesnese a povinná návštěva na Vánoce, narozeniny a úmrtí Františka s povinnými dotazy na zdraví, tedy spíš nemoci, důchod, léky a počasí se nepočítají.

Co se dětem i Františkovi nandala, času, makových buchet, lásky, přes noc dělaných silných vývarů, péče, nevyspalých nocí, unavených očí. Vzdala se práce v knihovně, byla doma jen pro ně, když nastoupily do školy, pak na ni zbyl akorát kravín. Nelitovala toho, dělala to pro ně ráda. Jen už někdy nemohla. Celý den jen prala, vařila, krmila, hrála si, dělala úkoly, k tchánovi ke stáru, kdy už byl skoro ležák, na výpomoc jezdila. Na sebe nikdy nezbyl čas.

Tolikrát v hlavě křičela do polštáře, klid, chci klid, jen celý den ležet, nic nemuset. Nikdy to neřekla nahlas. Dřív se to nenosilo. Mozoly, hrubá kůže na loktech, vrásky od sluníčka při žních. Měla štěstí, František byl správný chlap, do hospody chodil málo, výplatu nosil domů, ale co naplat, byl to chlap, úkoly s dětmi, rejžování podlahy, motání housek vnímal jako ryze ženskou, snadnou, ani ne skutečnou práci. Jako něco pro radost, co ženská po šichtě u krav, zvládne jen tak mimochodem.

Poslední roky mu posloužila, chudák přišel o nohu, a taky ji natrápil, zatvrdil se, stal se z něj mrzout. Ale byly i pěkné roky, byly to ty první. Procházky po strništi, tancovačky s širokou červenou sukní, chystání výbavy, cesta do Prahy. Jenže utekly příliš rychle a jejich síla na dalších čtyřicet let nestačila.

Poslední lok, tik tik, rozhýbat zatuhlé klouby na nohou, vstát a jít umýt hrnek do dřezu. Vezme tašku a vyrazí na hřbitov, aspoň se projde, vypadá to, že nebude pršet.