Dětské knihy nečtu. Proč taky, bude mi třicet. Výjimku dělám jen u svých oblíbených autorů (no, spíše autorek). Z tohoto důvodu jsem si vloni přečetla příběhy plyšového zvířátka (Putování žabáka Filemona) od Jany Šrámkové. Kniha mi přišla nápaditá a zajímavá. Napjatě jsem obracela stránky a těšila se na pokračování příběhu.
Jana Šrámková: Putování žabáka Filemona
75%
A tento týden se mi před mé oči dostaly další dvě dětské knížky od mých oblíbených českých spisovatelek. Zajímá vás kterých?
U knihy z pera Věra Noskové se dostavilo zklamání. A velké. Možná to bylo částečně dáno už tím, že na první pohled na mne neudělaly dobrý dojem ilustrace Krškové. Ani samotný příběh neoplýval ničím zajímavým (kluk, co v lese objeví nedorostlého obra a přerostlého trpaslíka s fialovým prazvláštním zvířetem, co dokáže mluvit v jednoslabičných slovech a ve snech přenese ostatní do prapodivných míst, kde zažívají dobrodružství). Nebo spíš byl napsán tak, že mě nezajímalo, co se přihodí v další kapitole. Pár hezkých chvil mne u knížky přesto čekalo, a to, když Noskové do některých vět prosákla její básnickost. Ale jinak slabost.
Věra Nosková: Kamarád JAK
20%
Knížka od Petry Soukupové shodou náhod (že by?) taky obsahuje prazvláštní mluvící zvíře. Ale tady veškerá podobnost končí - no možná ne, ale tohle je daleko lépe napsané. Soukupová dětskému světu prostě rozumí. Příběh naštvaného devítiletého kluka, který se musí vypořádat s tím, že se rodiče rozešli a máma má nového přítele. Dělá chyby, a aby je nedělal, objeví se mu v lese čmuchadlo. A nakonec to všechno dobře dopadlo! Jak v dětském příběhu má. Tohle stojí za to si přečíst, i když jste dospělí.
Petra Soukupová: Bertík a čmuchadlo
90%
Žádné komentáře:
Okomentovat