Stránky

2015/04/08

Modlitby po mexicku

Děj knihy se odehrává v mexickém státě Guerrero, kde žijí převážně jen ženy s dcerami. Muži utekli, povětšinou do Spojených států. Hlavní postavou a vypravěčkou příběhu je dospívající Ladydi. Dívka vypráví o tom, jak tady na hoře, kde už skoro nikdo nebydlí, přežívají.

Mají vykopané jámy, kde se ukrývají před příjezdem černých SUV. V těch jezdí překupníci drog a dívky kradou. Matky dcery stříhají nakrátko, černí jim zuby, zatajují jejich pohlaví. Přesto nemají sílu je ubránit. Ladydi vypráví příběh svůj, své matky, svých kamarádek. Dočteme se, jak zde probíhá výuka, jak se utíkaují schovat před postřikem, který shazují letadla, jak zmizí a už se nikdy nevrátí.

2015/04/07

Úspěšný autor krimi románů

"Svítí mi na obrazovku. Copak takhle dá se psát?!" rozčiluje se stotřicetikilový úspěšný autor krimi románů. Zkřiví ústa a zatlačí rukama do stolu. Tím si pomáhá, aby vstal. Má velké břicho, obézní nohy jako novorozeně, jen to u něj není tak roztomilé. Jeho tváře vypadají jako torby, co ukrývají zásoby na celou zimu pro rodinu syslů. Pro několik pokolení syslů. Tento náš úspěšný autor krimi románů svoji podobu nikdy nepopsal. Nemá ji rád. Nemá rád, jak vypadá. Jeho detektivové jsou všechno vysocí, štíhlí, tmavovlasí - jo, to jsem zapomněla, náš úspěšný autor krimi románů má málo vlasů, vlastně jen po stranách, prostě vypadá jako Gargamel ze Šmoulů. Náš úspěšný autor krimi románů prostě nevypadá pěkně - a nikdy nevypadal.

Už jako malý nebyl hezké dítě. Bohužel mu to nezůstalo, stal se ošklivým. Proto začal psát. Nemusel chodit mezi lidi. A jelikož byl už jako pubescent raději doma než s kamarády na diskotékách (Kdo tam o něj stál, že? Rozhodně ne Robin, třídní kráska, královna všech plesů, víla jeho polučních snů) a tak se zavřel ve svém pokoji, koukal na Právo a pořádek, četl Doyla, snil o Robin. 

U moře

Jitka s Pavlem na dovolenou šetřili dva roky. Jitka vařila levnější jídla, přestala kupovat svoji oblíbenou Vlastu. Pavel se dokonce omezil jen na nejlevější desítku.

Splněný sen. Jsou u moře. Jitka s Pavlem už u moře byli. Kdysi dávno. Každý sám. Tedy se svými tehdejšími partnery. Jitka s knírkatým manželem číslo jedna, Pavel s barmankou Romanou, se kterou žil osm let. Spolu u moře nebyli, ačkoliv jsou spolu už čtyři roky. První dva roky jejich vztahu byly divoké. Jitčin rozvod, který se táhl, protože se s mužem navzdory oboustranné ochotě dohodnout se, nedohodli. A pak řešili bydlení. A pak nemocnou babičku. A pak...prostě pořád něco bylo. 

2015/04/03

Láska. Co je to láska? Slepota jen!

Alie je pětatřicet, dokončuje diplomku a čekají ji zkoušky. K tomu má malou dcerušku a partnera Leandera, muzikanta, se kterým žije už deset let. To je na jednu obyčejnou ženskou docela dost. Je unavená, věčně naštvaná. Ale všechno se zlepší, až dopíše práci, až udělá státnice, až bude mít práci a příjem...až si Leander najde milenku. 

Už samotný úvod do příběhu nám ukazuje, že tohle není jen červená knihovna, ale příběh ze života, kterých se kolem nás odehrávají stovky. 

Alia je v šoku. Zhroutí se. Jak žít dál? Je to tak těžké. K tomu zjišťuje, že její přítelkyně mají ve vztazích zase jiné problémy, které je trápí (muž alkoholik, roky marné snahy o dítě).

"Proč spolu vlastně lidi chodí? Je to strach ze samoty? Pocit, že člověk potřebuje někoho po svém boku? Je láska jen označením pro nějaký druh tmelu, který drží lidi pohromadě? Občas se ten tmel prostě začne drolit. Logicky. Zatvrdne, povolí, odpadne. K tomu ale dojít nemusí. Dá se proti tomu něco podniknout. Naštěstí."