Alie je pětatřicet, dokončuje diplomku a čekají ji zkoušky. K tomu má malou dcerušku a partnera Leandera, muzikanta, se kterým žije už deset let. To je na jednu obyčejnou ženskou docela dost. Je unavená, věčně naštvaná. Ale všechno se zlepší, až dopíše práci, až udělá státnice, až bude mít práci a příjem...až si Leander najde milenku.
Už samotný úvod do příběhu nám ukazuje, že tohle není jen červená knihovna, ale příběh ze života, kterých se kolem nás odehrávají stovky.
Alia je v šoku. Zhroutí se. Jak žít dál? Je to tak těžké. K tomu zjišťuje, že její přítelkyně mají ve vztazích zase jiné problémy, které je trápí (muž alkoholik, roky marné snahy o dítě).
"Proč spolu vlastně lidi chodí? Je to strach ze samoty? Pocit, že člověk potřebuje někoho po svém boku? Je láska jen označením pro nějaký druh tmelu, který drží lidi pohromadě? Občas se ten tmel prostě začne drolit. Logicky. Zatvrdne, povolí, odpadne. K tomu ale dojít nemusí. Dá se proti tomu něco podniknout. Naštěstí."
Příběh je vyprávěn pohledem Ali a neuvěřitelně rychle ubíhá. Jednak za to můžou krátké kapitoly, a pak hlavně čtivý styl, kterým je kniha napsána.
Na ději je vidět, že autorka Luisa Bureschová si nevymýšlí, že pocity jsou reálné, však je to padesátiletá žena, co má už něco za sebou.
Kniha se mi četla dobře, proto jsem ochotná odpustit občas přemrštěné chování hlavní postavy i lehce odhadnutelné pokračování v ději.
"Láska má tolik tváří. Nikdy by mě nenapadlo, že kdy budu jednat takhle. Nikdy. Kdyby se mě na to dřív někdo zeptal, asi bych se smála tři dny v kuse."
V příběhu postupně odkrýváme začátky sblížení Alii a Leandera. Krásné začátky - ve kterých už je zaseto, že to možná není vztah na celý život. Nebo je? Co když se Leander chce vrátit? Ale bude o to ještě Alia stát? Tohle jsou otázky, které se příběhem proplétají, ale vy si daleko více vychutnáte ty současné okamžiky - popsaní situace, pocitů, nálad. To je hlavní plus knihy.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Martinus.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat