Intermezzo
- Můžeš už s tím prosím tě přestat.
Šum. Ladění stanic.
- Chci tam dát něco poslouchatelného, zprávy mne deprimují, víš to, samé neštěstí, smrt, vražda, únos dítěte, pád koruny, hádky poslanců, vždyť je to na zbláznění. Chci něco veselého, co mne roztančí, co mi dodá energii a ne ji ze mne vysaje jako ty tvoje pořady.
Povzdech. Jeho.
- A třeba i ty pak budeš méně nevrlý.
- Ale já nejsem, jen víš, jak mne tyhle návštěvy vyčerpávají.
- Nemusel jsi přece jezdil.
- Ale já chtěl, vždycky chci být s tebou.
- Ale nemáš je rád.
- Mám, protože mám rád tebe. Jsou to tvoji příbuzní, chovám se k nim slušně, bavím se s tvým tátou o počítačích, i když mne to nebaví, se strejdou o prasatech, i když o nich nic nevím, tetě pochválím bábovku, i když sladké nerad. Víc po mne snad nemůžeš chtít.
Nepatrný povzdech. Její.