Pozorovatelka

Když jsem se měla stát matkou, netušila jsem, jaké to bude. To se taky představit nedovede. Měla jsem jen jedno přání, být dobrou matkou. A pak jsem se jí stala. O tři roky později znovu.

Dodnes nevím, zda jsem dobrá matka. Určitě ne tolik, jak bych chtěla. Dělám chyby, vyčítám si je, občas až moc. Brečím, třesu se stresem, umlkám. Občas jsem přísná, občas dopřávající. Snažím se být veselá, nápaditá, hravá. Dát dětem řád a zároveň volnost a radost. Zážitky, drobné povinnosti. Vést je k samostatnosti a přitom tu být pořád pro ně. Podporovat je. Vést je příkladem. Občas je to těžký, ale nějak po té cestě jdeme společně.

S Modřinkou na odběrech

Mít dítě přináší nejrůznější okamžiky. Štěstí, když vidíte jeho úsměv, mávání ručičkou, slyšíte smích. Nadšení, když poprvé zvedne hlavičku, přetočí se, udělá krok. Radost, když vidíte, jak rozbaluje dárky, jak víská a mazlí se s plyšákem. Nervy na pochodu, když vám už dvacet minut zdrhá bez plíny a vy ho ne a ne donutit, aby se nechalo přebalit. Nebo když urve lištu, dvacetkrát vyndá složené prádlo ze šuplíku.