Otevírám vrata, že prej
jako už pojedeme. Začíná mrholit, to nám tak chybělo. Déšť. Hlavně, že celej
den neprší, ale teď, teď v šest večer, kdy vyjíždíme, začíná. No nic, narovnám
zrcátko, dozadu na sedačku dám poslední igelitky s oblečením, a zkontroluju, zda
je košík pořádně zapreslej, aby se z něj nevylila omáčka, po cestě. To by bylo
fakt blbý.
No tak kde je, hlavně, že
jsme se domluvili na půj šestou, teď šest pryč, a on tu pořád není! Už jsem
mírně naštvaná. Naštěstí už ho slyším dupat po schodech, konečně jde. To má
teda kliku.
18:14, když couváme z
garáže. Už pořádně leje. Stěrače stírají po celou cestu, vyzkoušíme nově
vybudovaný okruh. Martin si pochvaluje, jak pěkně urychlil dopravu, a má
pravdu, na téhle křižovatce se vždycky čekalo šíleně dlouho.