Zlatá bojovka

Na tento víkend jsem se tak těšila! Měl přijít po náročném osmidenním období, kdy jsme na střídačku s manželem absolvovali vánoční večírky, divadelní představení, setkání s kamarády, a měl být ve znamení klidu, pohody, přípravy na Vánoce. Všechno bylo ale jinak - promarodila jsem ho. Takhle špatně mi dlouho nebylo. V sobotu se ke mne přidala i Modřinka. Manžel nevyspalý, já nepoužitelná, dítě trochu vykolejené z neznámé situace. Přežívali jsme. Vlastně je až neuvěřitelné, že i přes tohle všechno se nám podařilo několik vánočních okamžiků do tohoto bacily nabitého víkendu vsunout. Manžel ozdobil stromeček, udělal si nepečené marcipánově meruňkové kuličky. Shlédli jsme pohádku Škola princů a film Prázdniny.  

Do třetice stříbrná

Je neděle, stříbrná neděle. Je neděle, neděle večer. Modřinka spí, muž šel na EKG o Lásce a Naději. V bytě panuje ticho a já mám čas sednout si, zamotat se do deky a nechat v sobě končící víkend doznít. Prožili jsme toho tolik! 

Přijela maminka s kamarádkou, couraly po Praze, ale i tak jsme se během těch dvou dnů několikrát potkali a prožili hezké chvilky - společný oběd, kafe v bytě, ranní snídaně. S mužem a Modřinkou jsme v sobotu vyrazili na trhy. Václavské náměstí, Staroměstské náměstí (dvě kolečka cmundy, deci medoviny včeloviny (ze které se mi krásně zamotala hlava). Ještě jsme mrkli po svařáčku na Náměstí Republiky. 

Večer jsme s manželem po měsíci měli rande. Šli jsme do kina. Vybrali jsme si film vhodný na adventní dobu - Anděl Páně 2. Líbilo se nám to, sál byl zaplněný, veselost filmu námi prostupovala ještě po cestě domů.

Už druhá, bronzová

Neděle, jedenáct večer, zapalujeme dvě svíce na věnci, vylupujeme čtvrtou čokoládičku z adventního kalendáře. Na víkend toho bylo v plánu tolik, že jsem se bála, že zapálení svíčky ani nestihneme. Nakonec se to na poslední chvíli podařilo.

O víkendu přišel velký mráz a s ní více adventní nálady. Sobotní dopoledne jsme příjemně strávili na náměstí Míru. Živý zpěv koled, trdelník, bramboračka s chlebem, pečená jablka, punč.

Neděle první - Začíná to

Před nějakým časem (dny? týdny?) jsem listovala diářem a zapisovala si divadla, lékaře, povinné nákupy. Prostě co a kdy nutně musí být. Došla jsme až k adventnímu času - a automaticky jsem si zapsala na nedělní stránky text o adventu. Některé roky jsem je psala jiné ne. Letos tedy do nich  chuť je - čas méně* - ale budou! A protože čas utíká rychle, zde je první z nich:

Čtvrtá neděle adventní aneb Jsme ve finále

Zdobení stromečku. Ať si ho už můžeme užívat. První naše Vánoce, nová barevná kombinace. Zlaté ozdoby zdobí zlatou neděli. Nové přírůstky - rampouchy, slavnostní koule, zlatá špice, jemné stromečky, proplétané hvězdičky - přišly k nám.

Kapři v kádi. Děti počítající dny do Ježíška. Vyzvedávání posledních dárků pro příbuzné.

Balení dárků. Od manžela jsou jako od profesionála. Ode mne? Stačí říct, že manžel podle zubatého, křivě zastřiženého papíru pozná, který jsem použila já. Dáváme knížky a jídlo.

Nákupy. Jeden den do Billy, druhý do Penny, třetí opět do Billy. Naložený kočárek tlačíme domů.

První pološatičky pro naši holčičku. Ať je už konečně za slečnu.

Letos mi advent trochu utekl mezi prsty, ale ve vzpomínce zůstane jako příjemné pohodové období. Prostě jako jakýkoliv jiný prožitý čas s manželem. 

A teď už ty Vánoce!

Třetí neděle adventní aneb Už se to blíží!

Je toho tolik, o čem bych měla psát. A přitom se mi chce jen mlčet a držet dceru v náručí.

Přesto, co mi přinesl třetí adventní týden?

Poprvé jsme byli s malou v nákupním centru. V malém obchoďáku, který máme blízko a který byl téměř bez lidí. Nakoupili jsme s manželem drobné dárky pro příbuzné. A taky dvě malinké knížečky s obrázky velké akorát tak do dlaně pro Modřinku (ať taky pod stromečkem má něco od nás). 

Ochutnala jsem první vánoční cukroví. Od mámy. Pracny, perníčky, kokosky.

Loupala jsme mandle na manželovo cukroví. (Zkrabatělá bříška prstů z horké vody vyvolala vzpomínky na dětství.)

A kromě těchto milých drobných událostí je tu jedna věc, o které teď hodně přemýšlím:

Druhá neděle adventní aneb Pokračujeme

Vánoční Praha má pro mě svoje kouzlo. Možná je to tím, že tu nežiju dlouho. Ráda se procházím po Václavském náměstí, motám se mezi lidmi popíjejícími svařák či teplou medovinu. Chci vidět, jak je nazdobený strom na Staroměstském náměstí. A tak není divu, že jsem se o to nechtěla připravit ani teď, když mám Modřinku. V sobotu jsem poděkovala manželovi za oběd a vytratila se do centra. Měla jsem necelé čtyři hodiny času. Jen a jen pro sebe (kdo má malé dítě, ví, jak je tento ryze soukromý čas cenný). Dívala jsem se kolem sebe. Dívala jsem se na betlém v horní části Václaváku, na výzdobu, na červánky, na knihy, co lidi kupují, na stánky. Překvapila mě, navzdory tradičně neuvěřitelnému počtu lidí všude, milá nálada. Opravdu, lidi se smáli, povídali s přáteli, nikdo do nikoho nestrkal, žádné zamračené tváře. (Asi ten největší shon teprve přijde).

Domů jsem přijela o hodinu dřív, než jsem musela. Protože vánoční Praha je krásná, ale čas s manželem a Modřinkou je ještě lepší.

PS: K dokonalosti chyběl jen lehký mrazík a popadávající sníh. 

PSS: Ještě jsem letos nebyla na Míráku.

PSS: Třeba to ještě vyjde.

PSSS: Je potřeba nechat si vždy něco, na co se dá těšit.

PSSSS: Ano, zrovna čtu P.S. od Geislerové.

První neděle adventní aneb Začínáme

Čas mi utíká před očima v podobě každý den se měnící Modřinky. Je tu advent, a proto je potřeba se trochu zastavit. Co jeho začátek přinesl mě?

• Skleněnou ozdobu s vločkami. (Je tak krásná! Mám ji vystavenou vedle věnce, každý den se na ni chodím dívat a beru ji opatrně do ruky. Je tak křehká.)
• Přepisování údajů do nového diáře. (Jako vždy jsem svého nepostradatelného pomocníka dostala od manžela. Je to moje oblíbená činnost, na kterou se moc těším. Otevírat nové stránky, listovat daty příštího roku, přemýšlet, co mi asi přinesou.)
• Výběr adventního věnce. (Malá prodejna. Jsme tam všichni tři i s kočárkem. Tentokrát poprvé červené svíčky.)