Stránky

2015/12/23

Čtvrtá neděle adventní aneb Jsme ve finále

Zdobení stromečku. Ať si ho už můžeme užívat. První naše Vánoce, nová barevná kombinace. Zlaté ozdoby zdobí zlatou neděli. Nové přírůstky - rampouchy, slavnostní koule, zlatá špice, jemné stromečky, proplétané hvězdičky - přišly k nám.

Kapři v kádi. Děti počítající dny do Ježíška. Vyzvedávání posledních dárků pro příbuzné.

Balení dárků. Od manžela jsou jako od profesionála. Ode mne? Stačí říct, že manžel podle zubatého, křivě zastřiženého papíru pozná, který jsem použila já. Dáváme knížky a jídlo.

Nákupy. Jeden den do Billy, druhý do Penny, třetí opět do Billy. Naložený kočárek tlačíme domů.

První pološatičky pro naši holčičku. Ať je už konečně za slečnu.

Letos mi advent trochu utekl mezi prsty, ale ve vzpomínce zůstane jako příjemné pohodové období. Prostě jako jakýkoliv jiný prožitý čas s manželem. 

A teď už ty Vánoce!

2015/12/16

Nový, ale stále dobrý Murakami

Sedm povídek. Sedm dobrých povídek. Na každý den v týdnu jedna? Tak to pochybuji, že vám vydrží. Alespoň mně tedy ne. A to jsem se vážně snažila šetřit si je! Vychutnat si každou zvlášť, přemýšlet o ní, číst ji pomalu. 

Haruki Murakami je v Čechách už pár let zavedený autor. Kdo ho má rád, těší se na jeho další knihu. Většinou jde o romány. Tentokrát ne. Další zvláštností této sbírky povídek je to, že je normální. Nejsou zde téměř žádné ztřeštěné a neuchopitelné věci, co se hrdinům dějí. Já vím, pro tohle máme Murakamiho přece rádi. Ale věřte, že i v těchto povídkách se objevuje spousta zvláštního (např. pamatování si na předchozí život v podobě mihule, proměna (asi) pavouka v Řehoře Samsu..).

Třetí neděle adventní aneb Už se to blíží!

Je toho tolik, o čem bych měla psát. A přitom se mi chce jen mlčet a držet dceru v náručí.

Přesto, co mi přinesl třetí adventní týden?

Poprvé jsme byli s malou v nákupním centru. V malém obchoďáku, který máme blízko a který byl téměř bez lidí. Nakoupili jsme s manželem drobné dárky pro příbuzné. A taky dvě malinké knížečky s obrázky velké akorát tak do dlaně pro Modřinku (ať taky pod stromečkem má něco od nás). 

Ochutnala jsem první vánoční cukroví. Od mámy. Pracny, perníčky, kokosky.

Loupala jsme mandle na manželovo cukroví. (Zkrabatělá bříška prstů z horké vody vyvolala vzpomínky na dětství.)

A kromě těchto milých drobných událostí je tu jedna věc, o které teď hodně přemýšlím:

2015/12/09

550 dní a 2 měsíce

Včera  - 550 dní od svatby. 
Dnes - Modřince 2 měsíce.
Zítra - ?

Na dnešek jsem spala 7 hodin v kuse.
Od porodu jsem přečetla 15 knih.

Některé dny jsou náročné. Jako v pondělí, kdy jsem už nevěděla, jaké to je mít volné ruce. Nebo když léčíme moučnivku či vyrážku. Nebo když se Modřinka svíjí a řve a já vážně netuším proč.

Mateřskou si užívám. Přes den máme s malou svoji pohodu. Papáme, spinkáme, mazlíme se. Koukáme na hračky umístěné na hrazdičce, zkoušíme zvedat hlavičku. Procházkujeme. Čekáme na tatínka. (Ano, už používám to šílené my.)

S mužem máme stále krásný vztah jako na začátku. Teď jen Modřinkou ještě umocněný. Máme na sebe méně času, jsme unavení. Mám radost, že přesto stíháme chodit do divadel (na střídačku), koukat na filmy (přerušované Modřinkou), povídat si.

Prostě zažívám nejkrásnější období života.

PS: Stejně mi pořád nedochází, že jsem máma.

Druhá neděle adventní aneb Pokračujeme

Vánoční Praha má pro mě svoje kouzlo. Možná je to tím, že tu nežiju dlouho. Ráda se procházím po Václavském náměstí, motám se mezi lidmi popíjejícími svařák či teplou medovinu. Chci vidět, jak je nazdobený strom na Staroměstském náměstí. A tak není divu, že jsem se o to nechtěla připravit ani teď, když mám Modřinku. V sobotu jsem poděkovala manželovi za oběd a vytratila se do centra. Měla jsem necelé čtyři hodiny času. Jen a jen pro sebe (kdo má malé dítě, ví, jak je tento ryze soukromý čas cenný). Dívala jsem se kolem sebe. Dívala jsem se na betlém v horní části Václaváku, na výzdobu, na červánky, na knihy, co lidi kupují, na stánky. Překvapila mě, navzdory tradičně neuvěřitelnému počtu lidí všude, milá nálada. Opravdu, lidi se smáli, povídali s přáteli, nikdo do nikoho nestrkal, žádné zamračené tváře. (Asi ten největší shon teprve přijde).
Domů jsem přijela o hodinu dřív, než jsem musela. Protože vánoční Praha je krásná, ale čas s manželem a Modřinkou je ještě lepší.

PS: K dokonalosti chyběl jen lehký mrazík a popadávající sníh. 
PSS: Ještě jsem letos nebyla na Míráku.
PSS: Třeba to ještě vyjde.
PSSS: Je potřeba nechat si vždy něco, na co se dá těšit.

PSSSS: Ano, zrovna čtu P.S. od Geislerové.

2015/12/02

První neděle adventní aneb Začínáme

Čas mi utíká před očima v podobě každý den se měnící Modřinky. Je tu advent, a proto je potřeba se trochu zastavit. Co jeho začátek přinesl mě?
  • Skleněnou ozdobu s vločkami. (Je tak krásná! Mám ji vystavenou vedle věnce, každý den se na ni chodím dívat a beru ji opatrně do ruky. Je tak křehká.)
  • Přepisování údajů do nového diáře. (Jako vždy jsem svého nepostradatelného pomocníka dostala od manžela. Je to moje oblíbená činnost, na kterou se moc těším. Otevírat nové stránky, listovat daty příštího roku, přemýšlet, co mi asi přinesou.)
  • Výběr adventního věnce. (Malá prodejna. Jsme tam všichni tři i s kočárkem. Tentokrát poprvé červené svíčky.)