Vždy protestovala proti
sobotám a nedělím a všedním večerům stráveným nad přípravou jídla. Jako kdyby
věděla, že jednou ji to nemine. Ale teď? Vždyť čekala, že to přijde až s dětmi.
A ono jen stačilo sestěhovat se s mužem.
Stránky
2013/11/30
2013/11/29
jsem nic a ještě míň
už je to tu zas. pocit,
že nic nedělám. že jsem k ničemu. neuvařím. nepobavím. bez koníčků. beze snů, o
něž bych se rvala. jsem nic a ještě míň. jediná moje silnota - lidi kolem. on. bratr. máma. táta. babička, co už čtyři roky nežije. z nich čerpán a
pro ně se snažím. sama o sobě? jsem nic a ještě míň. práci nenávidím. budu mít
vřed. už se z duše ozývá. tenké ruce. bledota. jsem vůbec žena? nelistuji
časopisy. vstupuji do obchodního domu jak do sídla ďáblova. ta neupřímnost,
lesklost, umělost. hnus, velebnosti! nerozumím světu. a nechci. proto bez televize. žádné zprávy. nepouštět k sobě realitu. stejně ji dostávám pokroucenou. vyhýbám se. stojím si za tím. neumím si
organizovat čas. tolik mi ho proteče. cennější než zlato a já jím plýtvám.
minuta k minutě a bylo by na román. mohla jsem ho napsat. mohla jsem něco
napsat. a zatím. jsem nic a ještě míň.
nejsem pod dozorem. cpu se sladkým. tohle je dospělé chování? hraju si na
veselost. a přitom. a přitom potřebuju obejmout. nedovolím to. slabota.
šlápota. čekám na první vločku sněhu. a zatím listopad utekl. dělám ostudu. i
sobě. v kabátě po komsi. padesát let mimo módu. na co si to hraju. alternativa. k čemu? měním se. měla jsem ten dojem v právě uplynulém čase. teď návrat k pravdě. jsem nic a ještě míň. kdy na to přijde? to nezvládnu. neustojím.
svátky. mám je ráda. dárky nenakupuju. ze strachu. nechápe.
bolí mě svaly. horečka. pouhé přání. blbá stylizace. odrostlé kořínky. mastné
uprostřed. roztřepené konečky. vlasy. můj život. jsem nic a ještě míň. smířená.
přežít. bude líp. do svátků. do nového roku. do příště. pak se to zase objeví.
ten pocit. hnus, velebnosti!
2013/11/28
Malý čin, velká pomoc
Zkusí zvonek, spíš ze zvyku než že by očekávala, že jí někdo přijde otevřít. Taky že ne, žádný zvuky, že by se někdo blížil z druhé strany ke dveřím, neslyší, a tak Heda poklekne, odsune kámen, a rukou se protáhne na druhou stranu vrat, kde na malém háčku visí náhradní klíče, tak a má je. Vrátí kámen nazpátek, vstane, oklepe kolena od drobných kamínků a konečně si odemkne. Přejde dvůr, vyhýbá se slepičincům. Zaťuká na okno, vidí, že je babka v posteli, a ihned otvírá dveře do stavení.
2013/11/27
Možná/ V metru/ Rýmy
Možná
Možná, možná už nastal
ten správný čas, šeptá si Klára do vlasů svého, vedle ní spícího, přítele.
Uvažuje o dítěti. Je jí dvaatřicet, tak se není čemu divit. Tik tak. Tik tak.
Jenže, jak ho přinutit? Marek už dítě má. Dokonce dvě. Z každého nevydařeného vztahu jedno. Svatbu nepotřebuje, dneska se stejně z finančního hlediska
nevyplatí být ve svazku manželském. Přítel další dítě nechce. Nediví se mu,
jeho bývalé ženy byly dost kruté bestie a z jejich dětí nevyrůstají stvoření o
moc milejší. Ale proč má za to pykat ona? Dítě mít bude. V tom má jasno. Ale
jak ho přinutit.
Vysadit antikoncepci a lhát? K čemu to povede? Třebas k tomu dítěti, ale co
pak? Bude z ní ta třetí, ta třetí opuštěná, odvrhnutá.
Proč o tom dumá, když už to udělala, tento měsíc již platíčko s pilulkami v
kabelce její není.
Nějak to dopadne, bude to řešit, až to bude aktuální, teď půjde spát, však
blíží se již rozednění.
Muž se na posteli zavrtěl, otočil na pravý bok a odfrkl. Jako by tušil, že
se nad ním stahují černá mračna.
Princ z pohádky
Jsem žena, která byla kdysi holčičkou, a tak není k podivení, že mi jako malé vyprávěli pohádky. O zakletých princeznách, o statečných rytířích, o chytrých chuďasech, co ke slávě a bohatství přišli. Všechny byly kouzelné a já jim bezmezně věřila. Jak bych mohla nevěřit mé milované babičce z vísky u Rokycan či strejdovi Fandovi z Poděbrad?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)