Stránky

2014/12/15

Můj letošní advent

Balím bárky. Pro muže. Křivě a zubatě stříhám balicí papír. Vím, že by se to muži nelíbilo. Ale mne to takhle baví. Hrát si. Nerozmýšlet. Dělat to špatně, ale po svém.

Ani cukroví není pro mne. Včera muž tvořil dva druhy - kuličky z marcipánu a kávová zrna. Po chvíli mojí snahy pomoci, jsme se mlčky dohodly, že budu dělat jen pomocné práce. Nejsem na tohle šikovná. Možná hlavně proto, že mě to nebaví.

Ale advent mě baví. Procházet se stánky na trzích. Ochutnat od babči různé druhy sušeného ovoce. Koupit od čarodějnice zlaté prasátko. Odmotávat to pocukrované těsto, které je tak nechutné, až je dobré - a je to taky jednou za rok. A pak jet tramvají, kde maminka malému děcku říká: Ty jsi ale trdlo! Náhoda? Nikoliv! Život. A příběhy. A prolínání. A pozorování. A naslouchání.

2014/12/12

Jana v adventu

Blíží se Vánoce, oslava narození a Jana myslí na smrt. Prochází každým dnem houstnoucími davy v uličkách supermarketů, trpí a vybírá dětem adventní kalendáře, aby mohly odpočítávat příchod Ježíše Krista, na což kašlou, jen se strachujou, aby pod stromkem byly naježeny všechny dárky, co si sepsaly do dopisů Ježíškovi, které už před čtrnácti dny ze svého místa u okna zmizely. Když Jana ty dopisy rozbalila, vypadl z nich na ní smutek. Chtěly toho tolik! A samé materiálnosti! Kde je její dětství, kdy se s bratrem odvážili napsat si o jeden dárek, a pak hlavně o zdraví celé rodiny? Kde je její dětství? Kdyby Petr, její muž, byl alespoň k něčemu a pomohl jí, ale to on ne, nikde po krámech courat nebude, nic na internetu objednávat taky ne. K čemu toho Petra vlastně má? Jen třetí dítě na starost.