Už když vcházel do bytu, věděl, že to bude nevydařený večer. Ucítil totiž přepálený tuk. Budou topinky. Špatné znamení. Pověsil tašku na věšák, spolu s bundou. Boty vyměnil za bačkory. Zhluboka se nadechl a vzal za kliku. Ženu uviděl hned, jakmile otevřel dveře. Stála k němu zády a podle pohybu poznal, že potírá chleba česnekem. Vlastně to spíše uslyšel. Takové ticho tu bylo.
Tlumeně zamumlal pozdrav. Původně chtěl dodat, že měl dneska v práci těžký den a ještě měl připravenou vtipnou historku, jak kolegovi Petrovi ujela židle. Ale nemohl. To ty topinky. Posadil se tedy za stůl a čekal. Ze začátku se snažil mluvit, omlouvat, prosit o odpuštění. Vyzkoušel snad všechno. Ale nyní, po dvaceti letech, věděl, že nic z toho nemá smysl.
Tlumeně zamumlal pozdrav. Původně chtěl dodat, že měl dneska v práci těžký den a ještě měl připravenou vtipnou historku, jak kolegovi Petrovi ujela židle. Ale nemohl. To ty topinky. Posadil se tedy za stůl a čekal. Ze začátku se snažil mluvit, omlouvat, prosit o odpuštění. Vyzkoušel snad všechno. Ale nyní, po dvaceti letech, věděl, že nic z toho nemá smysl.
Měli šťastné manželství, sice bezdětné, ale přesto spokojené. Zařídili si život podle svého a prožili hezké časy. Nehádali se, rozuměli si. Asi se už nemilovali, ale bylo jim spolu dobře a popravdě se těšili, že spolu zestárnou. Už začínali plánovat, jak stráví důchod. Na výletech, možná i do zahraničí se konečně vypraví.
Jedinou věcí, která se vymykala z tohoto poklidného proudění jejich dní, byly tyto večeře. Marta nekřičela, nevyčítala. Ale on něco provedl, a dokud nesní tu topinku s česnekem, tak nepromluví. Byl to pro něj trest, který stanovila. Opečený chleba nesnášel. Kolikrát by byl raději, kdyby se rozčílila. Ale ona ne, ona prostě mlčí a udělá topinky.
S nárůstem počtu společných let se tyto večeře stávaly častějšími. Přesto nikdy nepřestal doufat, že ji to přejde. Vlastně mu už ani nevadil ten zuhelnatělý krajíc, jako to, že nevěděl, za co je přesně trestán, a zrovna takhle. Nikdy o tom nemluvili. To byla jediná věc, o které se u nich doma nemluvilo.
Tak, talíř je na stole. Rychle jednu topinku popadne, zakousne se do ní, až to křupne. A v tom zvuku slyší úlevu. Svoji, Martinu. Ví, že už zase bude dobře.