Měla sen. Jak dlouho? Co si pamatuje. Tak dlouho! Tak dlouho, kam její paměť
sahá.
A vlastně ne, tak se to říct nedá. Vznikalo to totiž postupně, plíživě jako
slimák, kterého si na chodníku stěží všimnete, ale který po sobě zanechává výraznou lepkavou stopu.
Nejdřív byla její láska k moři. Na
moři milovala všechno. Vzduch prosycený solí, mořskou pěnu omývající nohy,
hledání mušlí, vyklepávání písku z ručníku, průzračnou vodu, dokonce i ježky,
co se zabodávají do nohy, a pak to děsně bolí. Na moři milovala všechno.