Stránky

2013/08/19

Sen o moři

Měla sen. Jak dlouho? Co si pamatuje. Tak dlouho! Tak dlouho, kam její paměť sahá.

A vlastně ne, tak se to říct nedá. Vznikalo to totiž postupně, plíživě jako slimák, kterého si na chodníku stěží všimnete, ale který po sobě zanechává výraznou lepkavou stopu.

Nejdřív byla její láska k moři. Na moři milovala všechno. Vzduch prosycený solí, mořskou pěnu omývající nohy, hledání mušlí, vyklepávání písku z ručníku, průzračnou vodu, dokonce i ježky, co se zabodávají do nohy, a pak to děsně bolí. Na moři milovala všechno.

2013/08/18

Spím, čtu...

Spím, čtu, koukám na seriály, peru, sedím na lavičce, užívám si přírody, chodím ulicemi, nakupuji...dělám stejné věci jako předtím...jako před ním...ale stejné to není. Chybí mi půlka srdce, duše. Chybí mi - jako bytost. Nemusel by nic povídat, nemusel by mě bavit ani hladit. Stačilo by vědomí, že je ve stejné místnosti, ve stejném bytě. 

U Prašné brány

Nohy v únavě, hlava v bolesti
srdce u tebe, což nevím, zda mě ctí

U Prašné brány, nalehko v sandálech
minuty čekám, na zapadajícím sluníčku,
co ještě hřeje a háže na tyto řádky odrazky