Stránky

2014/07/30

ostrov. dojmy. moje.

jsem v moři. plavu na hladině. občas polykám slané doušky. jemná pěna utíká mezi prsty. vlny mě unáší. kam chtějí. nechám je. On na pobřeží. nohy od písku. mokré vlasy v pramínkách. kape z nich. kap kap. na moje záda. ručník navlhlý. sny. skutečností. létem. sluncem. nocí. bílé víno bez etikety. od místních. sladké. umí Ahoj. cvakání fotoaparátu. foukání klimatizace. spát pod prostěradlem. ráno otevřít dveře na balkón. a zase zalézt pod přikrývku. cestování po ostrově. autobusem. cestování kolem ostrova. na pirátské lodi. velké vlny. je mi špatně. stočená v podpalubí. zaspat to! meloun k snídani. meloun k večeři. vrchovaté talíře plné kousků šťavnatých. ten pocit být zase u moře. vítr ve vlasech. poskakovat na pláži. být rozverná. zesvětlené vlasy. klobouk, co ulétá z hlavy. západ slunce. voda bez života. žádné mušle. lidé s náramky. šedé, žluté (svítivě), zelené. all inclusive. málo lidí, nikdo známý. odpočinek. knížky. nadšení z nové Pilátové (Tsunami blues). On leží ve stínu. pořád se maže. a nebo o tom mluví. stejně se spálí. je to vtipný. směju se. odreagování. duhový koktejl v baru. s míchátkem mořské panny. jejich hudba. rozverná. veselá. jejich tanec. v tavernách, na lodích. jsem v moři. loučím se. však víš, co jsem ti pošeptala do nespočetných kapek tvých. ahoj. a díky.

2014/07/17

Na Ostrov!

V pátek odlet na Ostrov. Muž ani já jsme nikdy nebyli na klasické líné dovolené. Takové to celotýdenní smažení na pláži. A i proto jsme se rozhodli do toho letos jít. Samozřejmě s tím, že jedeme na kratší pobyt a plánujeme podniknout alespoň dva výlety.

První půlrok letošního roku byl poměrně náročný. Nemoc, konec v zaměstnání, příprava svatby, pohřeb, svatba, Londýn, nulové volné víkendy. 

Potřebujeme vypnout nervové obvody. Tuhle dovolenou bereme relaxačně. Nechtěli jsme nic řešit, a tak jsme měli jen málo požadavků - moře, slunce, hezká příroda, slušné ubytování, nic předraženého. Během týdne jsme naši představu zkonkretizovali - země, tříhvězdičkový hotel, polopenze. A přesně to jsme nakonec objevili. Ostrov! Teď už stačí jen sbalit plavky, vyměnit koruny za eura, koupit opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a můžeme utíkat na letiště. 

Autobusem

Autobus se vyhoupl na obzoru. Jako první ho zpozoroval majitel masny, kterého k povolání předurčovalo už jeho příjmení Tučný. Na znamení, že se autobus blíží, popošel dva kroky ke kraji chodníku. Na to se chopila Naďa těžké igelitové tašky, ve které si vezla plody matčiny kuchyně. Naďa byla opálená ze solárka a velmi zmalovaná. Její dvě dospívající děti, obligátní dcera a syn, stály za ní. Sandra se vymluvila na těžký batoh, a tak napnuté ucho igelitové tašky předala Naďa synovi Ondřejovi.

Mezitím autobus zabrzdil v předepsaném místě a urychleně se nastupovalo. Řidič měl lehké zpoždění, nikdo mu to však nevyčítal, neboť za poslední dva dny napadlo čtyřicet centimetrů sněhu a silnice podle toho vypadaly. 

2014/07/16

Letní schůzka

Přijela jsem dřív, asi o půl hodiny. Nevím, jak se to mohlo stát, stalo se to totiž poprvé. Nebo vy jste zvyklí, že linkový autobus přijede dřív než podle řádu má? Já tedy ne, naopak vždy počítám s druhou možností.

Nevadí, nic tak hrozného se nestalo. Přijela jsem na F. Sedla si, abych ho viděla, až se objeví. Vytáhla jsem knížku z kabelky a nebem táhly černé mraky. Bude pršet, a hodně. 

To je dobře. Za deště se dějí věci, které jinak ne. Lidé jsou méně opatrní, více bezprostřední, snad lehký dotek dětství to způsobuje. Co se přihodí dneska?

2014/07/15

Blízkost

Blízko, byli jsme si moc blízko. A v tom byl ten náš problém.
Vždyť i nehty střihals mi! Vlasy česal, jako kdybych byla princezna Sissi.
Doříkávali jsme věty za druhého. Věděli, co si objedná druhý k večeři.
Četli stejné knihy, provozovali stejné sporty, nedali bez sebe nic.

Blízko, byli jsme si moc blízko. A v tom byla ta potíž.
Chodili jsme barevně sladěni, naše tváře začínaly se přibližovat do jedné podoby.
Předčítals mi své oblíbené autory. Recitovala jsem ti svoje verše.
Víkendy trávili jsme na chatě. Klečel jsi v hlíně. Já vařila borůvkový knedlíky.

Byli jsme si tak blízko, že se to muselo stát. Neodvratné.
Byla jen otázka Kdo s koho? Vždycky je to boj. A v lásce dvojnásob.
Kdo ji přežije? Komu se stane koncem?
Nakonec jsi vyhrál ty. Muži často vyhrávají.

Zabils, žiješ, umírám. Nic nevyčítám.

2014/07/10

Samota internetu

brouzdám po samotě internetu
naplněným obsahem bohatým
však šumivě kýčovitým

brouzdám po samotě internetu
ale na tvůj blog na just nenajedu
však zvědavosti nepodlehnu

brouzdám po samotě internetu
prsa, výzva, zaručená výhra
vyskakuje ze všech stran

brouzdám po samotě internetu
k čemu je mít stovky přátel na facebooku
když večer sám v posteli usínám

brouzdám po samotě internetu
připadám si stár, když do chatů nakouknu
co je to dnes za internetovou elitu?

brouzdám po samotě internetu
nemůžu spát a tak klikám a klikám
copak to marně hledám?

Klapka: kviff potřetí

Sedím v pokoji, který je ponořený do šeda. Prolétávají tudy blesky a závan ochlazení, který přinášejí kapky vody dopadající na balkon skrze lešení. Jsem doma, mám nakoupeno, vypráno, emaily vyřízeny. Nic tedy nebrání tomu vrátit se k minulým dním, které jsem strávila na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Jak to pojmout letos? Takto jsem o nich psala v roce 2012, takto v roce 2013.

Může se to zdát stále stejné. Byt, kde přespáváme. Sály, kde se promítají filmy. Nálada, kterou festival člověku přenáší. I já jsem pořád stejná.

Opravdu?

2014/07/09

láska

o ní nemluví
kdo ji žijí
ale ti ostatní
mluví
mluví
křičí
řvou
beze smyslu
nesmysly
že se musí
chovat
tak a tak
a ne jinak
jinak nezískaj
toho
vysněnýho
pravýho
jedinýho
svýho
ho ho

2014/07/04

Dnešní _ 27.6.

Děti dostaly vysvědčení. Já jsem tři týdny vdaná. Přesně na minutu. Je 13.30. To už bylo po. Slunce. Kostelní zvony. Euforie. Focení. Uklízela jsem. Mám mastné vlasy. Chce se mi psát básně. Vrátila jsem do knihovny tři knihy. Čtyři si půjčila. Já se z toho nevymaním. Kočka chytla mouchu. Snědla ji. Vyházela jsem staré účtenky. Zrušila zubaře. Dnes nechci žádné vrtání. Vlasy jsem si stáhla do culíku. Zametla jsem kočičí chlupy. Jsem bez počítače. Když píšu rukou, hrozně škrábu. Pak to ještě muset přepisovat. Neměli už z opravny volat? Přečetla jsem pouze pět stránek. Muž ráno udělal banánový koktejl. Koupila jsem bílý jogurt a zelený čaj. A taky šest housek. Venku svítilo a bylo teplo. Zpotila jsem se. Chtěla jsem vyprat, ale pračka byla poloprázdná. Tak jsem ty černé hadry hodila zpět do proutěného koše.
Je tu příliš ticha, musím naslouchat svým myšlenkám. A to nebývá dobré. Piju sladkou kolu a nesnáším se za to. Těším se, až muž přijde z práce domů a budeme si povídat. Hotová stepfordská panička! Jen chybí cinknutí trouby a vytažení jablečného koláče.
Když si to takhle celý rekapituluji, měl dnešek vůbec smysl?
Telefon. Zlomený konektor. Vyčistit. Zanesený. Tři tisíce. Ale v pět to bude....

uvězněný

v něčem žiješ
je to hrozně podstatný
stresuje tě to
nervuje tě to
jsi z toho celý nerudný

vypadneš z toho
kolotoče toče toče
vyhazov
a máš klid
proč že tě to předtím tak bralo?
nedokážeš nyní pochopit