Sukně kolem ní vlaje, na eskalátoru, červená s modrými puntíky, letní a lehká, jako teď ona. Možná až moc, pomyslí si, lehce by ji život mohl odfouknout. Nebuď dramatická, řekne si. Tohle se děje den co den, někdo odejde a jinde život začne. A teď to udělala ona. Svému muži, svým dětem. Pro sebe! To neznamená, že je to o to snazší. Denní salvy pláče jsou její současnost.
Dnes je první den, kdy jsou letní teploty. Chodníky žhnou, zmrzliny tečou po dětských prstech, ale ona neví jestli i po prstech jejích dětí. A to je ono. Poprvé zažívá střídavku. Je sobota a ona je volná. Nic nemusí. Nemusí Nic. A tak rychle ráno zaplula do pantoflí a vyrazila do města.