Stránky

2013/07/16

Moje festivalové vteřiny

Výběr z výlohy

Stáli před výlohou. Ve výloze lázeňské oplatky. Na tucet druhů jich tam bylo. S příchutí višní, koňaku, kávy. Klasické oříškové, vanilkové, čokoládové. Variace kombinací, které lákaly. Variace kombinací, které děsily. Které vybrat?

Otázka, kterou dvojice před výlohou řešila. Hlavně tedy on, jí na tom zas tak nezáleželo.

Bylo teplo, brzké odpoledne. Byli unavení po třech profilmovaných dnech. Dnes neděle a návrat domů. Tak ještě koupit nějaké ty oplatky. Které vybrat?

Otázka, kterou dvojice před výlohou řešila. Takhle z tohohle města nikdy neodjedou, myslí si ona. Není naštvaná, netrpělivá. Naopak si to spíše užívá. Baví se. Vždyť je krásně, volný den, a on ji drží za ruku.

Pořád na začátku vztahu jsou. To jednoho těší i stání před výlohou.

Vkročili do obchodu. Některé vyberou.

2013/07/14

Philipův obyčejný den

Byl to den obyčejný. Stejně nudný jako včerejší noviny. Nikoho nezajímalo, jak ho Philip prožívá. Na oplátku, dlužno říct, zase Philipa nezajímalo, co se ve světě děje. Umřel-li papež, zastřelili-li prezidenta či vybuchla sopka, nic z toho Philip neví a nedozví se. Nemá televizi, internet si taky nezavedl. Noviny nekupuje, rádio má rozbité. Takže celý den prožívá jen sám se sebou. Provádí každodenní rutinu.

Vstane v osm patnáct, když jeho spolubydlící odejde z bytu. Vezme ze skříně povlak od polštáře naplněný drobnými kusy špinavého prádla z uplynulých čtrnácti dní, a jde do koupelny. Postupně vytahuje trenýrky, trička, tílka, košile a hází je do pračky. Provádí to se stejným zaujetím, jako mág, když vytahuje králíky z klobouku. Philip se opravdu soustředí, snaží se si vybavit, kdy je měl na sobě, kde v nich byl, jaký den na tom konkrétním černém nátělníku ulpěl. Když je pračka dostatečně naplněná, zastrčí poloprázdný povlak pod umyvadlo, dneska to vypadá na ještě jednu várku, musí prát častěji, slibuje si, jako pokaždé.

Noci bezmoci

noci bezmoci
svíce nehoří
v oknech se nesvítí
neživí
jsme a zůstaneme
nepomůže nám
nic a nikdo
ani bůh
voskoví paňáci
zlatí sněhuláci
nemáme nic na práci
jen se po trávě válíme

(jen tu trávu hulíme)

*********

2013/07/12

Pan Sněhulák

"Janičko, zlatíčko, vstávej. Padá sníh, ať to neprospíš!"
Marta budí svoji pětiletou dceru jemným třesením. Nevědomky se u toho usmívá. Jak  by taky ne, když je tak krásná v tom svém růžovém pyžámku s medvídky. Její zlatovlasá princeznička.
Jana se začne vrtět, těžko otvírá slepená víčka, ale jakmile pohlédne na maminku, usměje se. A když pochopí, co jí to maminka říká, vykřikne, rychle vyskočí z postele a běží k oknu. Chytí se parapetu, stoupne na špičky a valí oči. Páni, to je všude bílo! Konečně se dočkala, padá sníh!