Stránky

2014/01/14

Kočka

Jsem kočka.
Jsem kočka mourovatá.
Pán a Paní mi říkají Mourek.
Jak neoriginální!
Mourek.
Přestože nejsem on.
Jsem ona.
Zjistili to pozdě. 
Jméno mi zůstalo.
Co už.
Nevadí mi to.

***

2014/01/13

Eri a Setkávání

Znáte to. Určitě to znáte taky. Probudíte se pozdě a víte, že den nebude takový, jaký jste si představovali. A přitom jste neměli určitou představu, jako vstanu, dojdu na nákup, přerovnám si skříň s oblečením a pak si budu číst. Ne, neměla jsem žádnou představu, jen vidinu volného dne. Volný den. Ta slova zní jak rajská hudba! Můžete cokoliv! Jen ležet a snít. Přečíst si po padesátý Pýchu a předsudek. Zkouknout šest dílů Castla. Můžete cokoliv! Nedivte se tedy, že jsem se na ten dnešní volný den těšila. Protože je na dlouhou dobu poslední. Ale jak to tak bývá, den mi unikl. 

2014/01/10

Strach

čím je duše menší
tím je srdce splašenější

čím je obava větší
tím je ruce klepavější

čím víc toužíš
tím víc se soužíš

když nevyhraješ
když neprohraješ

když nevíš, kdo jsi

2014/01/09

Luční květ

Sraz na benzínce, s cizím člověkem. V pátek, v osm třicet.
Když o tom přemýšlí, jak tu tak stojí, vedle otřískaného modrého kufru, je to jak scéna z krimi filmu. Jaká bude hlavní zápletka?
Obraz se vlní pod náporem slunečních paprsků. Ráno a už třicet stupňů. 
Stojí tu, drobná jako luční květ, v dívčí sukni s velkými kapsami a bílé halence. Stojí tu, čeká na domluvený spoj, neurčitě tuší, že dívčí léta jsou pryč, nastává život.
Je červenec, za pár hodin ho zase uvidí. Muže, kterého v minulých letech letmo potkávala, ale až nyní náhle začal tvořit hlavní prvek z červené nitky na její tkanině života. Co jí nakonec v životě vyšije?
Cizí muž přišel, koupili si vodu, cesta bude dlouhá, nasedli do velkého auta, rozjeli se.

2014/01/08

Úklid

Marta původně chtěla vstát na devátou, jako se jí to povedlo včera. Jenže po partnerově odchodu usnula. To je to čtení do půlnoci a následné pozorování spícího muže s ucpaným nosem. Když ono je to tak úžasný dívat se, když je v říši snů. Jeho tmavé obloučky obočí, hladké čelo, vlasy, které v šeru klamou černí. Naštěstí si nepředstavuje, že by i on mohl takhle někdy pozorovat ji. Snad to nedělá! 

Vzbudila se tedy v půl desáté. Nerada vylezla z postele, ohřála si zbytek večerního čaje, posnídala rohlík s marmeládou, přečetla třicet stránek z knížky, už je za polovinou a příběh ji baví čím dál víc, boj dobra se zlem se neomrzí, přečetla novinky na internetu, nic zajímavého se ve středu neděje, a došla se umýt. Až opláchnutí obličeje ledovou vodou ji úplně probralo. 

2014/01/07

Příběh na přání

Bylo pondělí, pozdní hodina, chtěla jsem psát, ale nevěděla, jakého tématu se chopit, a tak jsem na twittru vyhlásila:

Chci psát a zároveň udělat radost. Chcete #příběhnapřání? Řekněte si o něj! (a sdělte o čem by měl být - téma, prostředí, věta, postava...)

První tři odpovědi byly tyto:
I. @katareena: "Já bych si jeden prosím přála:-)" bez zadání konkrétního tématu
II.@OndrejVomacka: " Co třeba: téma-okouzlení, prostředí-ulice Prahy, věta: "Skoč Libuško!", postava-pan Karas ;-)"
III. @jm_cz: "tak jestli mužu poprosit - jeden pro mě. Jestli by mohl byt o lidske touze po štěstí a boji za to."

A zde jsou objednané příběhy, třebas nesplňujíc úplně zadání, ale takhle ke mně přišly, s tím já už mnoho nenadělám. Tak snad se budou líbit:

2014/01/06

Hrníčky, co udělaly den

Celý den nestál za nic. Nebyla jsem schopná vstát brzo, co brzo, ani přiměřeně. Je první pondělí roku, začátek začátku. Všechno se ztěžka probouzí, lidská mláďata i jejich dárci života. Ale nakonec se probudí, přežijí ráno a vyrazí do života, do školky za hračkami, do školních lavic za vědomostmi a kamarády, do fabrik a kanceláří za výdělkem. Jen já ne. 

V noci jsem spala a nespala, a pak zase spala, a zase nespala. V sedm nadobro vzhůru, hlava trochu třeští, smutný pocit, který jsem měla, když jsem večer uléhala, se v noci nevytratil, ale zůstal, cítím ho v sobě, v každém svalu, v každém morku kosti, cítím ho v hlavě i srdci. Proč, když nechci?

2014/01/03

Novoroční cigarpauza

10.25, 2. ledna, kdesi na Praze 4

Z budovy vycházejí dvě ženy. Jedna blond, druhá zrzka. Namalované oči přes plánovanou snahu zakrýt naopak zvýrazňují spoustu šunkových chlebíčků, skleniček vína a nenaplněnost představ. 

Postaví se proti sobě u popelníku na štíhlé tyči. Blondýnka z kapsy zimního kabátu vytáhne krabičku slim cigaret. Nabídne druhé ženě, která si jednu vezme, kývnutím hlavy poděkuje. Na oplátku zrzka vytáhne zapalovač a oběma cigaretu zapálí.