Stránky

2012/11/30

Půlnoční aneb nezachycené okamžiky


Nevím, kde všichni berou čas. Mně se ho totiž nedostává. Dříve jsem myslela, že je to tím, že ho promarním, promrhám, prostě prolelkuju. Ale dnes? Jsem efektivní na 250 %, nikdo nechápe, jak to všechno zvládnu. Popravdě, já taky moc ne. Ale jak jsem tuhle reagovala na podobné řeči, zopakuju i vám - když se chce, všechno jde. Studuju a naplno pracuju. Chodím do divadel, kin, kaváren s přáteli. Každý večer padám únavou a nohy mě bolí od podpatků. Protože nosím sukně, i když je venku těsně před prvním sněhem. Každý den vnímám jako sváteční den. Proto. Hezké oblečení k tomu totiž patří.

2012/11/21

Čas otáčení


"Jaké dáme desky?"
"Tyhle."
"Kůže by byla lepší, ale je to jedno, já jen, že na tom ten nápis lépe drží."
"Ne, plátno mi bude stačit."
"Stříbrný nebo zlatý písmo?"
"Stříbrné."
"Chcete tam logo školy? Je to v ceně a dobře to vypadá."
"Dobře."
"Jméno?"
"Karolína."
"Příjmení?"
"Slámová."
"Tady mi to podepište, že to souhlasí. Platit to budete až při vyzvednutí, když předložíte tento doklad."
Klučina s hezkým úsměvem mi podává růžový papírek. Zatím si z desek vyndám vytištěné práce. Hoch si je přebírá. Je nadšen.
"Máte krásný papír!"
"Vážně? Tiskla jsem to v práci, tak ani nevím, co to je."
"Tedy myslím to tak, že lidi to tisknou doma na tiskárnách a mají to ohlé. To nesnáším."
"Tak to jo, tiskla jsem to na velké."
Všechno už bylo řečeno, že? Tak tedy: "Na shledanou." "Na shledanou."

2012/11/17

Stromy


- kdo jsi?
- nevím. celej život to nevím. ale chtěla bych.
- tak se popiš. jako strom.
- cože?
- představ si, že jsi strom - kdo jsi?
- a k čemu to je dobrý?
- třeba ti to pomůže se poznat..
- děláš si ze mě legraci?
- ne, myslím to vážně. zajímá mě tvoje stromová podoba.
- a když to udělám. když si to zkusím představit, uděláš to pak taky? na oplátku.
- jistě. jestli chceš.
- chci.
- tak to udělám.
- dobře. tak tedy začnu:

2012/11/16

Za víčky


Sedím tady, v KFC, ve Vodičkově ulici, kabát sundán, šála ještě kolem krku, v prvním patře, je tu šero, venku depresivní inverze, přede mnou červený tác, pár lístečků, dej si mini twister!, kup poukázku jako dárek!, vedle mě čtyři kluci, všichni patku alá teď nevím honem kdo, pak je tam ubrousek, a na něm velký papírový kyblík, sáhnu do něj, jsou v něm hranolky, úžasně teplé, jím jednu za druhou.

2012/11/10

Vločka


dívám se na svou dlaň
jako když hostii v ní mám
to jen sněhová vločka
se zde roztéká
to jen sněhová vločka
mi na dlani umírá

2012/11/09

O sedmi dnech


Sedmero dní každý týden u branky zazvoní.
Sedmero dní, co čtyřiadvacet darů přináší.
Čtyřiadvacet darů, které mi umožňují dávat i dostávat.
Čtyřiadvacet darů, které mi umožňují životem dál jít.

Každý den v týdnu je svébytný, tak jako já nebo vy. Každý tu svébytnost vidíme jinak. Já, když si představím těch sedm prapodivných tvorů, jak sedí kolem ohně, tak si připadám jako Maruška, když přišla k dvanácti Měsíčkům. Ale já nejsem Maruška, já jsem lisarah. A Dny jsou trochu jiný druh než Měsíčci. Popsala bych je asi takto:

Pondělí je jako mládě tygra. Rozespalé, neví ještě, jak si na světě poradit. Je bezbranné, opatrné, zaslouží si obejmout.

2012/11/08

Páteční večer

Je páteční večer. Měla by stát bezradně před skříní a se zoufalstvím vytahovat džíny, sukně, trička, tílka a stěžovat si, že nemá co na sebe. Měla by stát před zrcadlem v koupelně a malovat si černou tužkou oční linky. Měla by každých pět minut koukat na mobil a nadávat, sakra nestíhám. Měla by. Ano, podmiňovací způsob je tam dobře. Protože realita je úplně jiná. Leží na posteli, nemá rozsvíceno, plná vzteku, trucuje. 

Kvůli nevynesenému koši dostala dneska zaracha. Vždyť je jí osmnáct! Jenže dokud bydlí slečinka doma, musí se podřídit pravidlům, tvrdí rodiče. Může si za to sama, kdyby se odpoledne místo vykecávání s Eliškou na skypu donutila vyluxovat a poklidit, mohla už se za chvíli vlnit na diskotéce. Máma by ji nakonec asi pustila, i když by měla řeči, že neplní svoje povinnosti, ale umluvila by jí slibem, že v sobotu to napraví. Přestože by obě věděly, že bude vyspávat s kocovinkou do oběda. Nepočítala s tím, že by se mohl táta vrátit o den dřív ze služebky, a když viděl, co udělala, tedy, že nic neudělala, naštval se a zakázal jí kamkoliv večer odejít. 

2012/11/03

(bez názvu)


sedíš proti mě
ale vidět se nesnažíš
pohledy do očí
pohlazení po lokti
příjemné je
leč milejší by mi bylo
kdybys mě chtěl znát
kdybys věděl, co je mým
životním cílem
čím chci být
kolik dětí povít
o čem sním
že chci stanout pod vodopády
a zimu prožít na Bali
že miluji žluté květiny
a bílé plaňkové ploty
tobě však jen jemnost
mojí kůže chce se poznat

měla bych odejít
neodcházím

lepší dotyk než nic