Je krásný teplý letní den a já bych chtěla žít. Jít ven, bosé nohy nechat
lechtat travou, propustit dlouhé vlasy do větru, nos naplnit vůní růží.
Usmívala bych se na každou protivnou paní s padesáti kily navíc, na
každého scvrklého muže čpícího tabákem. Sedla bych si na lavičku, natáhla nohy
i ruce do dáli. Vnímala bych kamínky na cestě, mravence na lavičce, ptáka ve
větvích. Byla bych.
Nejsem. Tam venku. Jsem uvnitř bytu. Povinnosti mě nutí tu být. Vyprat
dětské oblečení. Vyžehlit manželovi košile. Dopsat stupidní článek, do kterého
cpu další a další banální slova, jen abych splnila požadovaný počet znaků.