Nový, ale stále dobrý Murakami

Sedm povídek. Sedm dobrých povídek. Na každý den v týdnu jedna? Tak to pochybuji, že vám vydrží. Alespoň mně tedy ne. A to jsem se vážně snažila šetřit si je! Vychutnat si každou zvlášť, přemýšlet o ní, číst ji pomalu. 

Haruki Murakami je v Čechách už pár let zavedený autor. Kdo ho má rád, těší se na jeho další knihu. Většinou jde o romány. Tentokrát ne. Další zvláštností této sbírky povídek je to, že je normální. Nejsou zde téměř žádné ztřeštěné a neuchopitelné věci, co se hrdinům dějí. Já vím, pro tohle máme Murakamiho přece rádi. Ale věřte, že i v těchto povídkách se objevuje spousta zvláštního (např. pamatování si na předchozí život v podobě mihule, proměna (asi) pavouka v Řehoře Samsu..).

Šan - Šanta - Šantaram - co to je za (troj)knihu?

Když jsem knihu, o které tu dnes bude řeč, dostala do ruky, byla jsem nadšená. Z nápadu, jak ji fyzicky zpracovat. Kniha je dlouhá (750 stran), a proto se v nakladatelství rozhodli rozporcovat ji na tři kratší. Důvod je jasný - lépe se s tím cestuje MHD a netíží večer v rukách, když čtete před spaním. Nejvíc se mi líbí, že sice knihu rozdělili, ale přitom ji nechali v celku (určitě se inspirovali u princezny Koloběžky První!) důmyslným propojením papírového obalu, ze kterého se jednotlivé knihy dají snadno vysunout.

O odvaze, jak lépe prožívat maličkosti

Byl to přesně týden od porodu, doma jsme se s malou a tatínkem sžívali, když zazvonil kurýr. Přivezl mi novou knížku od Barbory Štastné Jak jsem sebrala odvahu. Ještě ten den jsem ji musela rozečíst.

Na knihu jsem se strašně těšila, a když se teď snažím ujasnit si, proč vlastně, když jsem vesměs všechny části v minulosti pročetla na Bářině blogu, je to v tom, že se ty texty dají číst opakovaně. Jsou upřímné, reálné. Beru si z nich stále něco nového.

Modlitby po mexicku

Děj knihy se odehrává v mexickém státě Guerrero, kde žijí převážně jen ženy s dcerami. Muži utekli, povětšinou do Spojených států. Hlavní postavou a vypravěčkou příběhu je dospívající Ladydi. Dívka vypráví o tom, jak tady na hoře, kde už skoro nikdo nebydlí, přežívají.

Mají vykopané jámy, kde se ukrývají před příjezdem černých SUV. V těch jezdí překupníci drog a dívky kradou. Matky dcery stříhají nakrátko, černí jim zuby, zatajují jejich pohlaví. Přesto nemají sílu je ubránit. Ladydi vypráví příběh svůj, své matky, svých kamarádek. Dočteme se, jak zde probíhá výuka, jak se utíkaují schovat před postřikem, který shazují letadla, jak zmizí a už se nikdy nevrátí.

Láska. Co je to láska? Slepota jen!

Alie je pětatřicet, dokončuje diplomku a čekají ji zkoušky. K tomu má malou dcerušku a partnera Leandera, muzikanta, se kterým žije už deset let. To je na jednu obyčejnou ženskou docela dost. Je unavená, věčně naštvaná. Ale všechno se zlepší, až dopíše práci, až udělá státnice, až bude mít práci a příjem...až si Leander najde milenku. 

Už samotný úvod do příběhu nám ukazuje, že tohle není jen červená knihovna, ale příběh ze života, kterých se kolem nás odehrávají stovky. 

Alia je v šoku. Zhroutí se. Jak žít dál? Je to tak těžké. K tomu zjišťuje, že její přítelkyně mají ve vztazích zase jiné problémy, které je trápí (muž alkoholik, roky marné snahy o dítě).

"Proč spolu vlastně lidi chodí? Je to strach ze samoty? Pocit, že člověk potřebuje někoho po svém boku? Je láska jen označením pro nějaký druh tmelu, který drží lidi pohromadě? Občas se ten tmel prostě začne drolit. Logicky. Zatvrdne, povolí, odpadne. K tomu ale dojít nemusí. Dá se proti tomu něco podniknout. Naštěstí." 

Slovenská detektivka první ligy

I já jsem před lety podlehla severské krimi vlně, ale brzy mne to přestalo bavit. Detektivky jsem přestala číst úplně (čestnou výjimkou je moje milovaná Ann Granger). Přesto, v posledních letech jsem měla výraznou chuť si něco přečíst od Dominika Dána. Proč? Musí to být dobrý, říkala jsem si, podle článků na různých internetových portálech, podle ohlasů, které se ke mně dostaly. 

A nyní, když jsem si od něj konečně jednu knihu přečetla, můžu říct, nemýlila jsem se - je to dobrý! Je to víc než dobrý. Příběh je o sériovém vrahovi, který zabíjí nepravidelně, jen když ho osloví Hlas a ucítí vůni krve. Zabíjí ženy, ke kterým se dostává snadno, protože si vybírá ty, co žijí v prvním patře. Nechci tu popisovat, jak to dělá. Na mne dost silné kafe.

Taylor Stevensová – Lovkyně informací

Nejdřív mysli, pak konej; nejdří zjisti, pak bojuj.

Chcete-li se na chvilku nechat unést na území Afriky. Máte-li rádi příběhy s neohroženou hrdinkou, která je výjimečná a nadprůměrná ve svém oboru. Tak třeba z těchto dvou důvodů můžete sáhnout po knižním debutu Taylor Stevensové Lovkyně informací.

Vanessa Michael Munroeová je mladá žena, která je dobrá v tom, co dělá. Dosah věhlasu o jejích schopnostech zjistit potřebné informace - o čemkoliv, kdekoliv, od kohokoliv - je nevídaný. Nyní ale stojí před případem, jaký nikdy nedělala. Má pátrat po ženě, která před čtyřmi lety zmizela uprostřed Afriky. 

Borge Hellström & Anders Roslund: Box 21

V knihkupeckých regálech věnovaných severské krimi lze nejnověji najít knihu Box 21 od dvojice švédských autorů. Já vím, řeknete si, další severská detektivka, copak to nikdy neskončí? A vlastně máte pravdu, i já si chtěla už od nich dát pauzu, přesto jsem v tomto případě udělala ještě výjimku. Protože dokud budou vycházet detektivky dobré kvality, tak není důvod se jim vyhýbat jen proto, že se vezou na současné vlně zájmu. Kniha Box 21 od Hellströma a Roslunda mezi ty nejlepší dle mého názoru patří.

Dva zločiny. Jeden nenapravitelný gauner, který se ocitá po krátkém trestu opět na svobodě a Lydia, dvacetiletá žena roky nucená k prostituci, která odmítá takhle žít dál, a proto spáchá zločin. Dva případy, které jsou spojeny především osobou vyšetřovatele Ewerta Grense. Osobou, která si nese bolest z minulosti; stárnoucí, plešatící, nepříjemný kolega, kterému ostatní nerozumí, ale všichni ho ctí, protože je prostě dobrý policista.

Leanne Shapton - Významné artefakty

Dámy a pánové pozor! Tato knížka není obyčejná knížka.

Vztah dvou lidí, muž a žena. Poznají se, zamilují se, žijí spolu, a jak se často stává, jejich cesty se zase rozejdou. Kolik knih bylo napsáno na toto téma? Kolik takových milostných příběhů už jsme přečetli? Strašně moc. Takže proč sáhnout po této knize? Protože je úplně jiná, protože tomu dodává jiný rozměr.

Je to obyčejný příběh, překásně zajímavě vyprávěný, ideálně se hodící do dnešních dnů. On je devětatřicetiletý fotograf, ona o třináct let mladší redaktorka, která píše do NY Times o dortech. Oba jsou poměrně úspěšní, potkají se na večírku a příběh může začít.

Jo Nesbø - Pentagram

Uběhl půlrok, co jsme s Harry Holem pátrali po tajemné Nemesis, a tak je nejvyšší čas vydat se po stopách nového zločinu. Tentokráte spojeného s pěticípou hvězdou - pentagramem. Čeká nás pátrání po sériovém vrahovi, který oběti usekne vždy jeden prst a vynahradí jí to darováním diamantu.

Několik vražd, pár indicií a jedinečný Harry Hole. Alkoholu propadl ještě více, nespí, bojí se nočních můr. Do toho z minulé knihy se dále přenáší urputná snaha Holeho usvědčit svého kolegu, který je nebezpečný zločinec, a kromě Harryho to nikdo nevidí, a proto stále uniká spravedlnosti.

Displej mobilu ukazuje 23:05, klid a ticho, připravuji se na spánek. Přesto mi to nedá a otevírám Pentagram, jen prohlédnout obálku, prolistovat, uvést se do děje, přečíst jednu dvě tři kapitoly.

Ano, takový byl plán, jenže to bych nesměla zapomenout jak čtivě, poutavě a neodtržitelně píše Jo Nesbø. Ukázal mi to v Nemesis, a v Pentagramu to jen a jen potvrdil. Pro mne ještě lepší, zajímavější, spletenější, vrstevnatější než předchozí kniha. Občas sice se dá děj lehce odhadnout, ale pak se to zase stočilo směrem, který jsem nevytušila. A závěrečné scény absolutně nečekané, kniha má úžasnou gradaci.

Displej mobilu ukazuje 23:55, další den, a já dočítám závěrečné tři dvě a poslední kapitolu a je konec. Dostávám se ze zajetí vražd, motivů, postav. Nezbývá než se těšit na příští rok, kdy vyjdou další dva díly. A taky si v hlavě znovu projít celý příběh.

Ten se odehrává během letních dnů, které opanují vedra. Harry Hole u policie končí, zbývá mu jen několik týdnů ve službě. Jenže jsou právě dovolené, je proto přinucen ještě spolupracovat na posledním případu. Z nutnosti dostavit se na jedno místo činu se ukáže složitější problém - vražd přibývá, ale důkazů k dopadení pachatele taky. Vyšetřování se rozjíždí, jednotlivé dílky skládačky začínají pomalu zapadat do sebe. Ale...opravdu? Věci nebývají tak jednoduché.

Pro nás jako českého čtenáře je určitě zajímavé, že se část knihy odehrává i kolem České republiky. Praha, Václavské náměstí, Perlovka. Ano, i do těchto míst nás vypravování zavede. Rozhodně je to zajímavé.

Harrymu opět velmi pomáhá jeho kolegyně a sympatická policistka Beáta Lønnová. Ale pro Harryho je důležitější whisky, snaha konečně dopadnout Waalera, moci se vídat s Ráchel a jejím synem. Naštěstí je Harry Hole silná osobnost a se vším si nakonec brilantně dokáže poradit. A pročítat se jednotlivými kapitolami, jakým způsobem to dělá, je napínavý čtenářský zážitek.

V knize jsem našla to, co mne zaujalo už na Nemesis - poutavě napsaný příběh plný životu uvěřitelných postav, plno akce, plno děje, zajímavé myšlenky - jen Pentagram je prostě ještě o level lepší. Také musím vyzvednout, jak se Nesbø věnuje vykreslení vedlejších postav, osudů obětí, jen načrtnutých na dvou třech stranách, a přesto máte pocit, že o nich víte vše.

Pentagram je druh knihy, od které očekávám absolutní pohlcení, překvapivé leč nepřekombinované zvraty - a to se autorovi tentokrát povedlo stoprocentně. Kdybych měla známkovat, kniha by ode mne dostala jedničku. Uvažovala jsem i o přidání hvězdičky, ale tu si nechám raději napříště, protože věřím, že autor opět příjemně překvapí.

Verdikt: Doporučuji. Úžasný Harry Hole vás nezklame.

Kniha: Jo Nesbø - Pentagram

Rok vydání: 2003, česky: 2011. Originální název: Marekors

Alain de Botton: Umění cestovat

Začalo léto, doba dovolených, prázdnin, volna. Taky máte chuť na pár dní opustit každodenní stereotyp a uvidět něco nového? Nové krajiny, nové lidi, nová místa, nové zvyky? Načerpat z cest energii, motivaci, inspiraci? Prostě cestovat. Anebo naopak jste nemocní, nemůžete z nejrůznějších důvodů odjet, ale o krásy cest nechcete přijít? Nebo jen chcete sáhnout po dobré knížce a počíst si?

Pokud alespoň jednou kladně zakývete hlavou, tak se vydejte do knihkupectví a v regálech hledejte Umění cestovat od Alaina de Bottona.

Kdybych měla o knize říct něco jednou větou, pomohla bych si trošku názvem známého filmu a řekla bych vám: Všechno co jste chtěli vědět o smyslu a významu cestování, ale báli jste se zeptat (nebo vás to ani nenapadlo). Podle mne tato věta dokonale vystihuje knihu. A vlastně by nebylo třeba nic dodávat, ale přesto tady máte pár podrobností.

Kniha je rozdělena do pěti kapitol, přičemž se první čtyři člení na dvě podkapitoly. Vždy se na začátku dozvíte kam se v té které části vydáte a která osobnost bude vaším průvodcem. Přestože je text rozdělen do kapitol, knihu vnímám jako román.

Dočtete se o životě Wordswortha, Edwarda Hoppera či např. Alexandra von Humboldta. Botton využívá úryvky z dopisů, cituje básně, popisuje obrazy. Dozvíte se spoustu informací, například o Flaubertovi, jak moc miloval Egypt. To je hlavní náplní první části kapitoly, v druhé se autor zaměřuje na sebe, na své prožitky a své vnímání. Místa, na která se při četbě vypravíte jsou také různorodá - od Madridu přes Skalisté hory a Barbados třeba do Londýna.

Každá z pěti částí mne něčím zaujala, např. problém venkova versus město byl velmi zajímavý, závěrečná kapitola věnovaná tomu, že nemusíme cestovat, jen koukat kolem sebe - vždyť je toho tolik, co nevidíme a vnímáme jako samozřejmost. Autor rozebírá význam cedule na letišti, jak se liší od těch, které přinášejí stejné informace, jen v jiné zemi - všimli byste si toho vy, zaujalo by vás to? Tato kniha vás to naučí.

Kniha obsahuje řadu pasáží, které by stálo za to si podtrhat, vypsat, ale hlavně zapamatovat a - teď přijde to nejtěžší - zabudovat do naše myšlení. Ostatně o tom mluví i sám autor:

Jsme schopni docela dobře vidět krásu jen tím, že otevřeme oči, ale jak dlouho si tu krásu udržíme v paměti, bude záležet na tom, jak vědomě a úmyslně ji vnímáme.

Takže vnímejte všechno, co vám okolní svět nabízí, tato kniha vám bude dobrým pomocníkem.

Verdikt: Doporučuji. Inspirativní a čtivá kniha.

Kniha: Alain de Botton - Umění cestovat

Rok vydání: 2002, česky: 2010. Originální název: The Art of travel

Zvláštní jízda s Axolotl roadkill

Když jsem dostala na výběr z knih, které bych si mohla přečíst, tak jsem přeskočila zvučná jména a vybrala si tuhle u nás zatím neznámou autorku. A to z těchto pěti důvodů (plus to, že kniha vychází ve Světové knihovně Odeonu, což je vždy záruka kvality).

První: Autorka

Helene Hegemann je mladá spisovatelka, která měla na svém kontě před napsáním této knihy také již například divadelní hru. Tento svůj román napsala v osmnácti letech. Mimo to česká a německá kultura má k sobě blízko, a proto je dobré ji sledovat.

Druhý: Kontroverze románu

Román vyvolal poměrně bouřlivé reakce, řešilo se, zda se nejedná o plagiátorství. Hegemannová v textu používá pásáže z blogů, písniček, knih či filmů. Je to opisování nebo moderní forma tvorby, kdy začleňuje cizí dílo do svého?

Třetí: Téma

Ústřední postavou knihy je šestnáctiletá Mifti. Nechodí do školy, má pochybné přátele, vyrůstá se sourozenci. Má problematický vztah s otcem a v sobě nedořešenou smrt matky.

Čtvrtý: Forma

Nečekejte klasický styl vyprávění, právě naopak se můžete těšit na hotový mix deníku, blogu,  dialogů, písničkových pasáží, mailů, esemesek. Je to náročnější na pozornost, protože autorka nedělá pauzy, celý text plyne bez zastávky. Občas vás bude šokovat, občas vás uhrane krásou vět. Rozhodně vás nenechá chladnými a budete na obsah knihy reagovat; rozčilovat se, souhlasit. Záleží, u jaké pasáže zrovna budete. 

Pátý: Název

Axolotl roadkill. Co si představit pod takovým názvem? Co znamená? Proč byl takto zvolen? Bude to v knize vysvětleno? Ano, bude a rozhodně vám to nepřinese zklamání. Symbolika obsažená v názvu plně odpovídá obsahu knihy.

Současná literatura je důležitá, protože zobrazuje problematiku dnešních dospívajících, jak oni žijí, jak to vnímají. Čekáte, že to bude šokující a provokující. Ano je, ale ne tím předvídatelným způsobem -  popisem sexu a braní drog. Tedy samozřejmě to tam naleznete, ale v přijatelné míře a hlavně budete překvapeni jazykem, kterým je kniha napsána. Věty jsou občas složité, ale je v nich něco, co vás nutí je číst a zamýšlet se nad nimi.

Jeden z velkých významů literatury je vyvolat  emoce, diskuzi. Tato kniha to bezesporu dokázala.

Verdikt: Doporučuji. Stojí za to udělat si na tuto kontroverze vzbuzující knihu vlastní názor.

Kniha: Helene Hegemann - Axolotl roadkill
Rok vydání: 2010, česky: 2011. Originální název: Axolotl Roadkill

Poznejte pravou tvář Nemesis

Pokud máte rádi detektivky, tak na knihu od Jo Nesba již určitě netrpělivě čekáte. Pokud jste sváteční čtenáři tohoto žánru, je pro vás Nemesis dobrá volba.

Venku propuklo jaro, ale já tyto poslední dny prožila v sněhem zahalených stránkách výborného detektivního příběhu. A právě jsem obrátila poslední. Příběh se uzavřel. Zůstal jen dojem, který zanechal. Ten se vám tady pokusím zprostředkovat. 

Spousta děje, zvratů a akce. Přitom je to srozumitelně popsáno. Má to spád, ale není to zbrklé. Více dějových rovin, které se různě prolínají. Atraktivní prostředí norského Osla, kniha nás ale přenese i do jiných koutů světa (např. Brazílie). Přehršel zajímavých a  různorodých postav.

Tak to jsou takové záblesky, které by se o knize daly říci. Teď trochu podrobněji k ději. Ústřední postavou je Harry Hole, který vyšetřuje případ zastřelené ženy při bankovní loupeži. Na případu spolupracuje především s policistkou Beátou Lønnovou. Ta se specializuje na rozbor videa z banky, které jim pomůže několikrát se posunout v případu dopředu.

Harry Hole není v žádném případě ideální muž ani příkladný policista. Alkoholik,  který má nevyřešené milostné vztahy. Právě jedna z žen je klíčová pro druhou hlavní dějovou linku. V tomto případě se Harry rozhodne nepostupovat podle protokolu a jedná na vlastní pěst. Což ho samozřejmě přivede do spousty potíží. Kromě toho ještě pátrá po nejasnostech v případu zabité kolegyně. 

Nemesis je součástí zatím osmidílné románové série, jejíž první díl autor vydal již v roce 1997. Nebojte se, kniha se dá číst úplně odděleně a vše je v ní dořešeno. Přesto se na pozadí vine příběh, který vás určitě nenechá ujít si v říjnu pokračování.

Před časem se spustila lavina severských detektivek. Může nám připadat, že jich teď v češtině vychází až příliš mnoho. Pokud by však všechny dosahovaly kvalit knih Jo Nesba - klidně ať se strhne další!

Verdikt: Doporučuji. Prostě poctivý severský detektivní román.

Kniha: Jo Nesbø - Nemesis

Rok vydání: 2002, česky: 2011. Originální název: Sorgenfri

Černobílý svět není vůbec jednoduchý

Seděla jsem v autobuse, dočítala poslední stránky knihy a po tváři mi začaly stékat slzy. Ne kvůli tomu jak kniha končí, ale proto že končí. Už nebudou další stránky s příběhy paní Skeeter, Aibileen, Minny a dalšími postavami.

Jak je patrno z úvodu, nebude to úplně klasická recenze, ale spíše můj dojem, který jsem si z knihy odnesla. Přesto alespoň základní fakta:

Kniha začíná v srpnu roku 1962 a končí o dva roky později. Děj příběhu se odehrává v městečku Jackson v Mississippi a je soustředěn na černošské hospodyně a jejich zaměstnavatelky, manželky bohatých mužů. Všichni vztah mezi bílou paničkou a černou hospodyní berou jako daný. K myšlenkám, že by tomu tak nemuselo být je impulsem snaha paní Skeeter napsat o tomto tématu knihu. Což se jednoduše řekne, ale ve skutečnosti je to nesmírně náročné - pro obě strany.

Když knihu čtete, připadá vám, že to není o roce 1960, ale přinejmenším 1860. Všichni známe příběhy Rosy Parksové a Martina Luthera Kinga (mimochodem o obou je v knize zmínka). Ale přesto o vztazích mezi černochy a bělochy na jihu spojených států nevíme téměř nic. Toto je kniha, která nám to umožní změnit a na základě vypravování příběhu tří obyčejně neobyčejných žen pochopit alespoň něco málo z tohoto složitého a problematického soužití.

Kniha je zaměřena na tři ústřední postavy (dvě černošky a jedna běloška) prostřednictvím kterých je příběh postupně vyprávěn. Děj se pohybuje kupředu pomalu, tak jako v životě nejde o nějaké převratné a překotné změny. V tom je velká síla románu. V jeho uvěřitelnosti, opravdovosti.

V knize nejde o žádné velké idee či cíle. Smyslem ústředních postav je pouze poukázat na to, že by se k sobě lidé měli slušně chovat a nerozdělovat se do různých tříd jen na základě barvy pleti.

Kniha vás lapí hned od první stránky. A nepustí do poslední. Neuvěřitelně čtivě napsáno. Postavy nejsou jen kladné nebo záporné. Jsou opravdu napsány tak, že je vidíte před očima jako z masa a kostí. Kéž by každý autorský debut byl takový. Pro mne už teď jedna z knih roku. Určitě by byla škoda nechat si ji ujít.

Verdikt: Doporučuji. Je to kniha, kterou s chutí přečtete a na kterou nezapomenete.

Kniha: Kathryn Stockettová - Černobílý svět. 

Rok vydání: 2009, česky: 2011. Originální název: The Help