Stránky

2012/12/23

Zlatá


0:00
 - tolik právě ukazuje časomíra na mém notebooku. Je to náhoda, že jsem se na ni zrovna v ten okamžik podívala a popravdě se divím, že ji vidím, protože pro únavu už pro voči nevidím. A taky mi to nemyslí. Ale to je už z těchto prvních řádků znát.

Přesto jsem se rozhodla využít nedělního času a napsat poslední adventní příspěvek. Ano, měsíc utekl a je tu zlatá neděle. Do začátku svátků už jen necelý den. Co za něj stihnu? Nevím, ale rekapitulovat ještě nemůžu. Zatím jsem na začátku, a abych toho shonila co nejvíce - musím jít brzo spát. A proto budu fakt stručná.

2012/12/16

Stříbrná


Prší, sníh mizí. Na chodnících štěrk a písek, který zhruboval včerejší ledové kluziště. Je vidět, že do Vánoc času už moc nezbývá, když se sníh loučí. Nemám vyloženě sváteční náladu, na to mám moc práce a starostí, ale celý týden jsem si do práce nosila krabičku s cukrovím, a tak se takovými drobnostmi udržuju na dosah svátkům.

Včera, na Staroměstském náměstí, přelidněno, přesto strom viděn. Líbí se mi, až na tu ozdobu na vrchu. Každý rok nechápavě si říkám, proč tak velká?? Z davu jsme s kamarádkou brzo utekly do Disku. Vánoční bazar mám ráda. Kýčovité čičurky, obnošené tašky, plno korálků. Pohodová atmosféra a cimbálová muzika. Odnesla jsem si tři knížky (Aňa Geislerová jednu z toho zkoumala - co to jako je:-) (pro zvědavé: Alja Richmanová - Studenti, láska, Čeká a smrt). Poté složité domlouvání, nakonec zakončené kafem v Lucerně. Propojila jsem dva ze svých světů, a byl to milý rozhovor nad čajem/čokoládou/pressem. Večer zakončen Listováním s usměvavým Mariuszem Szczygielem.

2012/12/09

Bronzová


Sníh! Je venku a je ho tam spousta. To je úplně něco jiného než v Praze, kde maximálně poletují slabounké vločky. Koukám do zahrady a poprvé mám letos pocit zimy. Přispívá k tomu i venkovní mráz.

Je půl jedenácté dopoledne, vánočka v troubě (snad se nám povede) a já se zavřela ve svém pokoji, abych měla svoji týdenní dávku adventního rozjímání.

2012/12/05

Mikulášské pásmo


okoralé rty
namelírované vlasy
šťavnaté dílky klementinky
to vše vidím,
i když zavřu oči
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
tělo tepe
vstřebává lék
cítím svaly
svírání žaludku
třas a únavu končetin
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
myslím na mámu
a hned mám slzavé oči
když nedokážu pomoci
ani těm nejbližším
tak jaký smysl moje bytost má?
klementinka sladká, lepí rty
zaplňuje žaludek
aspoň něco mě naplňuje
když samotná existence zrovna ne a ne
jsem loutka na špagátku
kterou nikdo nevodí
pohozená v zaprášeném rohu
pokouším se sama vstát
však bez podpory druhého
vždy na kolena klesnu zas
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
zima v kalendáři
venku šedý podzim
prší, sněží, ledovatí
včera divadlo,
dneska chodí Mikuláš
dny jdou, pořád se něco děje
proč jak přes sklo se pořád dívám
ten pohled mám ráda
před půlnocí v tramvaji
osvětlené nábřeží, hrad a tmavá řeka
má to své kouzlo
které však za denního světla se ztrácí
proč mám pocit,
že to, co bylo v noci
ve dne není totéž
barvy - čerň a běloba - stejnou událost
promění v jiný pohled na naše činy
takhle teď jsem
dojím poslední oranžový díl
přejedu rty lojem
a stále nic jinačího ještě nebudu

2012/12/02

Advent


Předsváteční čas

Dočkala jsem se ho a on přišel. Tak jako každý rok. A zase se mi zdá, že dorazil nějako brzo. Adventní čas. Vítám ho překvapeně, roztržitě, ale pod tím vším i radostně. Advente, tak už jsi tady! kroutím hlavou. 

Čtyři neděle, kdy se brzo stmívá, nákupní centra jsou plná péřových bund a nervózních tváří. Čas, kdy se musí v práci udělat uzávěrka, ve škole zase zápočty. Čas, kdy se musí napéct nejméně šest druhů cukroví a umýt okna, aby nás sousedka nepomluvila. A taky proto, že to dělala i maminka. A milion dalších věcí. 

Čas, kdy není čas.