Nikdy nezapomenu na tu
chvíli, kdy jsem na plastové tyčince objevila dvě čárky. Pro jistotu jsem si
udělala ještě jeden test. Stále tam byly! Hodiny jsem byla v nepopsatelném
stavu. A tak moc se těšila až večer (byl mráz, tma, šli jsme do kopce, čepice, pára od úst) uvidím tvého tatínka, abych se s ním mohla
o to podělit.
Nikdy nezapomenu na
všechny ty hodiny strachu, obav, únavy, ultrazvuků, vyšetření, které jsem za ty
měsíce prožila. A těch slz, co u toho steklo po mé tváři.
Nikdy nezapomenu na tvoje
první pohyby, bublinky radosti to pro mě byly.
Nikdy nezapomenu tvůj
první pláč, když mi tě vytáhli z břicha.
Nikdy nezapomenu, jaké to
bylo, když nám tě ukázali a my viděli, že jsi holčička.
A taky na to, když jsi
poprvé, ještě celá obalená mázkem, na mě otevřela jedno očko.
Nikdy nechci zapomenout,
jak jsi byla drobná a nádherná, jak se bezděčně usmíváš, jak saješ z lahvičky,
jak intenzivně a hlasitě dokážeš křičet. Jak nádherně voní tvoje kůže.
Nikdy nechci zapomenout
pozorovat, jak rosteš. Například teď ti po třech týdnech na světě už naskočily ty správné
miminkovské faldíky. A začínáš se opatrně, ale zvědavě rozkoukávat po světě.
Nikdy tě nepřestanu pozorovat, když pokojně spíš. Jsi tak spokojená. A vytváříš neuvěřitelné ksichtíky, které mě rozněžňují a rozesmívají zároveň.
Nikdy nechci zapomenout
ty skleněné děkovné oči tvých prarodičů, když tě viděli poprvé.
Nikdy jsem neplánovala,
nevěřila, nepočítala...nedoufala v takové štěstí mít dítě. A mám tebe!
Nikdy nepřestanu děkovat
za to, že tě máme.
Žádné komentáře:
Okomentovat