Děti dostaly vysvědčení.
Já jsem tři týdny vdaná. Přesně na minutu. Je 13.30. To už bylo po. Slunce.
Kostelní zvony. Euforie. Focení. Uklízela jsem. Mám mastné vlasy. Chce se mi
psát básně. Vrátila jsem do knihovny tři knihy. Čtyři si půjčila. Já se z toho
nevymaním. Kočka chytla mouchu. Snědla ji. Vyházela jsem staré účtenky. Zrušila
zubaře. Dnes nechci žádné vrtání. Vlasy jsem si stáhla do culíku. Zametla jsem
kočičí chlupy. Jsem bez počítače. Když píšu rukou, hrozně škrábu. Pak to ještě
muset přepisovat. Neměli už z opravny volat? Přečetla jsem pouze pět stránek.
Muž ráno udělal banánový koktejl. Koupila jsem bílý jogurt a zelený čaj. A taky
šest housek. Venku svítilo a bylo teplo. Zpotila jsem se. Chtěla jsem vyprat,
ale pračka byla poloprázdná. Tak jsem ty černé hadry hodila zpět do proutěného
koše.
Je tu příliš ticha, musím
naslouchat svým myšlenkám. A to nebývá dobré. Piju sladkou kolu a nesnáším se
za to. Těším se, až muž přijde z práce domů a budeme si povídat. Hotová stepfordská
panička! Jen chybí cinknutí trouby a vytažení jablečného koláče.
Když si to takhle celý
rekapituluji, měl dnešek vůbec smysl?
Telefon. Zlomený konektor. Vyčistit.
Zanesený. Tři tisíce. Ale v pět to bude....
Žádné komentáře:
Okomentovat