Na Ostrov!

V pátek odlet na Ostrov. Muž ani já jsme nikdy nebyli na klasické líné dovolené. Takové to celotýdenní smažení na pláži. A i proto jsme se rozhodli do toho letos jít. Samozřejmě s tím, že jedeme na kratší pobyt a plánujeme podniknout alespoň dva výlety.

První půlrok letošního roku byl poměrně náročný. Nemoc, konec v zaměstnání, příprava svatby, pohřeb, svatba, Londýn, nulové volné víkendy. 

Potřebujeme vypnout nervové obvody. Tuhle dovolenou bereme relaxačně. Nechtěli jsme nic řešit, a tak jsme měli jen málo požadavků - moře, slunce, hezká příroda, slušné ubytování, nic předraženého. Během týdne jsme naši představu zkonkretizovali - země, tříhvězdičkový hotel, polopenze. A přesně to jsme nakonec objevili. Ostrov! Teď už stačí jen sbalit plavky, vyměnit koruny za eura, koupit opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a můžeme utíkat na letiště. 

Odlet máme v pět ráno. Muže to děsí. Ale já v tom vidím i kousek dobrodružství, jak se v jednu v noci s kufry trmácíme nočními autobusy, jak usínáme při dvouhodinovém čekání na letišti. Ano, vím, že to bude spíš únavné, ale když já tak ráda čekám to hezčí. Proč si cokoliv kazit dopředu?

Těším se na zmrzlinu, kterou nikdo nebude při dávání do kornoutku urputně zarovnávat do roviny, těším se na čerstvé ovoce a mořské ryby, těším se na čisté moře a hodiny plavání ve stejném tempu, těším se na zesvětlené vlasy žárem slunce, těším se na čtení složitě vybraných pěti knih, těším se na plavbu na lodi, těším se na ten největší kýč, který u moře může nastat, a pokud se vám stane, přestane být kýčem, ale kýženou realitou - na to, jak spolu půjdeme po pláži, slunce bude zapadat, budeme se držet za ruce, mlčet, a bude nám krásně, těším se na sbírání mušlí, a o to víc, že vím, že muž už teď kroutí očima z představy, že domu vezeme pytlík drobných ulit, které po třech letech vyhodíme do odpadu, těším se na místní obyvatele, těším se na to, jak si budu o všem dělat zápisky do sešitu s červenými deskami, těším se na týden bez internetu. 

Těším se i na to nepříjemný, co může nastat  - nefungující klimatizace, zdržení na letišti, hluční sousedi. Protože to k tomu patří. Pokud se nám nestane nic zlého, i tyhle drobné nepříjemnosti budou nakonec veselou vzpomínkou na naši první dovolenou u moře. 

Těším se, že budu psát. Budou mé texty cítit slanou vodou a lehké jako pěna na moři? Pokud ano, po příletu se s vámi o ně podělím. 

Krásné léto a dovolenou všem. Těšte se ze života. Kdekoliv, kdykoliv.