Stránky

2015/08/10

O knihách posledních měsíců

V lednu jsem začala, v únoru skončila. Jak typické! Ale jsem zpět a vybírám pro vás to nejzajímavější, co jsem přečetla od března do července.

Ale je to těžké, přečetla jsem za tu dobu přes třicet knih. I když vynechám komiksy (např. Rudo, Korektor) jsem stále na vážkách, co doporučit. A tak začnu tím, co se mi prostě nejvíc líbilo.

Můj největší objev. Nadšení. Ani ne tak ze samotného příběhu - mozaika příběhů, osudů odehrávající se po celém světě - ale z nápadů. No uznejte, když se někde objeví postava, co předepisuje lidem knihy, které mají číst, a nebo mladá Japonka, co tráví noci s těmi muži, kteří ji svými texty/verši nejvíce uchvátí - nenadchlo by vás to taky?
Obálka titulu Samota

Pro české autory mám prostě slabost. Debut Mornštajnové se mi líbil, a tak jsem bez obav sáhla i po její další knize. Příběh osudů rodiny a dalších osob, co mají vztah k malému hotýlku za městem, kde probíhají neřesti, se čte jedním dechem. Ráno jsem začala a odpoledne byla na straně stopadesát. Nedá se prostě odložit, i když příběh je občas přitažený za vlasy a osudy až moc neuvěřitelné, stejně budete po dočtení spokojeni.
Obálka titulu Hotýlek

Petra Soukupová je stálice české literární scény a zde opět dokazuje, jak umí nahlédnout do postav - ať už jejich nitra či mluvy. Tři sestry jedou spolu v jednom autě na oslavu. Po cestě narážejí jejich povahy a životní cesty do sebe třeskutě.
Obálka titulu Pod sněhem

Knihu jsem si musela přečíst, protože ilustrace dělala Myokard, z jejíchž obrázků jsem unešena už několik let. Kniha je pro dospívající, ale i když už dávno do této kategorie nespadám, ráda jsem si ji přečetla. Autorka vymyslela zajímavý příběh ("utopený" kluk, kamarádka a bratr ho hledají) a dokázala ho především krásně vyprávět (jazyk a styl mě zaujal od první kapitoly). A navíc představa, že jablečný koláč by mohl mít takovou moc jako v tomto příběhu, to je báječná vidina.
Obálka titulu Jablečný koláč naděje

Dobře, tady jsem lehce rozpačitá. Radku Třeštíkovou mám ráda. Tady mě občas štvala, příběh byl zamotaný, osudy prazvláštní, ale když jsem si po dočtení uvědomila, že jsem o knize manželovi hodně vyprávěla a že se mi líbilo postupné odhalování minulosti dalších členů rodiny, řekla jsem si, že má tato kniha tady své místo.
Obálka titulu To prší moře


Mám ráda Murakamiho, jak by se mi nemohla líbit tahle podivná kniha? Navíc o psaní a spisovatelích! Neuvěřitelná představivost autora, severská zima, prapodivné lidské osudy. Závěr zklamal, ale dobrý pocit z knihy nakonec zůstal.
Obálka titulu Literární spolek Laury Sněžné

Jestliže mám ráda Murakamiho, tak Jane Austenovou zbožňuji. Přesto - anebo právě proto - se knihám, které ji "využívají" bráním. Tady jsem ale neodolala. Knihovnice, co objeví povídku, kterou Austenka (zřejmě) nenapsala a je první verzí Pýchy a předsudku. Nechybí samozřejmě i nekalé úmysly o získání tohoto unikátního exempláře. Navíc jsou tu dva muži - kterého si má hrdinka vybrat? Dovolenkové čtení.
Obálka titulu První dojmy

Kdo nečetl Dobrý proti severáku, nezná skvělý románů o lásce v emailech. No, já od té doby prostě musím od autora číst vše. Není zač je dobrý příběh (neúspěšný novinář objevuje svého desetiletého syna a neznámý dárce posílá peníze potřebným, o kterých novinář píše své články) a Glattauer ho umí vyprávět.
Obálka titulu Není zač


Jasně, že jsem četla i nového Viewegha - Zpátky ve hře (špatné, stále stejné, na mne moc vulgární; za přečtení stojí jen povídka o proměně v trpaslíka a Desigual), Fangirl (jasně, že to nemohlo být tak dobrý jako Eleanor a Park, ale tohle??), posledního Murakamiho...no a další a další knihy. Ale myslím, že pro tentokrát už stačilo. Tam zase příště (doufám, že dřív než o Vánocích:-)).

Žádné komentáře:

Okomentovat