Stránky

2020/10/29

Lístek

Do ramen ji řezal popruh látkové tašky, který obsahoval únavný nákup v Bille, ruce jí mrzly, zase si zapomněla rukavice, zívla, chtělo se jí spát, už je stará, záda ji bolí, ale ještě pět let musí vydržet, pak už důchod a hodí nohy nahoru. 

Otevřela branku, zavrzala na pozdrav, otevřela schránku, vypadla z ní pohlednice, nestihla ji včas zachytit, dopadla do růží, které se pletly s plotem. Shýbla se pro něj, zase ty záda, bolest jí projela kříží. Snažila se zaostřit, od koho asi je, ale už bylo šero a na blízko dávno neviděla jako v mládí, pokrčila rameny, kdo jí asi může psát, lístky si posílala naposled s kamarádkou z tábora, vhodila ji do látkovky k jogurtům. V kapse kabátu nahmatala klíče a odemkla.

Stáhla boty, prsty se úlevou rozhýbaly, a donesla tašky na kuchyňskou linku. Pustila si rádio, vyndala z tašky čerstvou housku, hned se do ní zakousla, už měla hlad, však se řekne asistentka, ale její šéf jí dává tolik papírů, že skoro vždy je v práci přesčas, a pak večeří takhle na stojáka, hladově hltající cokoliv.

Poslední balíček plátkového sýra vložila do přihrádky v lednici a šla do sprchy. Těšila se na seriál, dnes je Slunečná, oblíbila si ho v poslední době, holky v práci o něm mluvily, tak začala koukat taky, aby to s nimi mohla probírat, a fakt jí to chytlo. Dá si rychlou sprchu a pak zaleze pod deku, užije si klidný večer. Měla by zadělat ještě na vánočku, Jirka se o víkendu staví, má ji rád. Zívla, zadělá to ráno, před prací, teď už se jí nechce, vešla do koupelny.

Lístek ze schránky zůstal osaměle ležet, u židle dole, kam vypadl, když brala potraviny z tašky. Ona už si ho nikdy nepřečte. Najde ho až v neděli odpoledne Jirka, když přijede za mámou, ucítí spálenou troubu, máma bude ležet na zemi, bude volat rychlou, už zbytečně. 

Žádné komentáře:

Okomentovat