Mateřský pud

scifi povídka

Ženy to dneska mají těžké. Přes proklamovanou rovnost, pracovní příležitosti a stejné platové ohodnocení jako muži. Měly jsme to těžké na Zemi, máme i tady. Jeden by si řekl, že když se konečně lidstvu podařilo upravit podmínky pro život na Saturnu, že tu bude lehčí život. Není, samozřejmě. Protože lidé se nemění, i když žijí na jiné planetě, i když máme nejmodernější přístroje, i když už není potřeba pracovat rukama. Problémem jsou totiž city, ty se vývojářům v Ústředí zatím odstranit nepodařilo. Nemůžu jim upřít snahu, jen těch financí co Nejvyšší rada na tento vývojový program uvolňuje. A ty kapacity, co tam pracují!

Protože se zatím správný program vytvořit odborníkům nepodařilo, je důležitá prevence. No, a to už je moje práce. Tedy v jedné konkrétní oblasti. Pracuji v utajené organizaci Neplánované těhotenství na základě pudů. Mezi kolegy říkáme, že pracujeme s NePuTé, tedy neplánovaně pudovýma těhulema. Snažíme se zde pomoci ženám, které nedodržely vládní nařízení a čekají dítě. S kým, to se neřeší. Protože je narušeno tělo ženy, tak je za to zodpovědná ona. Podle současné právní úpravy to tak alespoň je. Nevěříte-li mi, podívejte se do osmnáctého odstavce třetího článku nařízení č. 154/2167 Povinnosti obyvatel Saturnu. Zákon byl napsán před 156 lety, a jak je vidno, trochu už zastarává. Nikdo se ale neobtěžuje s jeho novelizací, protože původních obyvatel Země ubývá, a saturnonovorozenci z vajec jsou již bez pudů. Přesto je těchto žen více než by se nezainteresovanému okolí mohlo zdát.

Tento úkol jsem přijala dobrovolně. Neberu to jako oběť, někdo musel jít. Není to práce, o které bych snila ještě kdysi na Zemi, ale je to práce. Práce, která musí být provedena.

Co konkrétně dělám? Žena či dívka, která sem přijde nahlásit, že otěhotněla zastaralým způsobem, je zpravidla v šoku a neví co má dělat. A to je ona práce pro mne. Vše zaevidovat, ubytovat ji – a hlavně z ní to neštěstí vycucnout.

Občas pracujeme i na udání, v takovém případě je nutné dotyčnou najít a přesvědčit, že plod ohrožuje její tělo. Nebývá to snadné, podle našich naměřených ukazatelů mají mateřské pudy vysoké hodnoty, a tak silně a snadno přebijí ostatní; sexuální, obavy o život, dokonce i poslušnost Saturnu a jeho Ústředí.

Na tenhle úkol jsem byla vybrána podle nejpřísnějších testů – bylo zjištěno, že moje mateřské pudy jsou na nulové úrovni (s dvouprocentní odchylkou).

Ve volnu, po práci, když je velký žár, obvykle uteču do Konzervárny, kde odstranivší plody schraňujeme. Každý sám v namodralém nálevu si pluje uzavřen, jako fazole v zavařovačce. Uklidňuje mne to.

*****

Bylo to před krátkou dobou, tak před půl rokem. Najednou mne zachvátil zvláštní pocit, jaké by to bylo držet dítě v náručí, mít jednu z těch vystavených fazolí v sobě, něco cítit.

Vzala jsem čerstvě odstranivší plod a vložila si ho do těla. Nechtěla jsem si prožít celé těhotenství, jen na pár dní v sobě něco mít. Ale pak se ukázalo, že i dvě procenta mateřských pudů jsou víc než Saturn a jeho Ústředí. Protože jsem jediná, kdo plody odstraňuje, podařilo se mi tajit, že jsem těhotná až do doby, kdy se moje tělo zvětšilo tak, že jsem byla prozrazena. Tušila jsem, že to takto dopadne. Přesto jsem si nemohla pomoci. Holt jsem jenom ženská.

Jedna z posledních tohoto lidského druhu. Proto mne neodsoudili k trestu smrti, ale k třiceti šesti letům výzkumu. Zavřeli mne do izolované buňky, za kráterem Iplik, a zkoumají mne. Hodí se jim to.

*****

Tak mne tak napadá, jestli to na mne nenastražili. Protože věděli, že dobrovolně bych se ho nikdy nezúčastnila.

Že by byli až tak chytří? Asi ano, podcenila jsem je. Dnes už je pozdě, rodím a dítě bude jejich. Budu za to potrestána, že jsem neměla sílu na to zbavit se ho sama, když už jsem sobecky podlehla potřebě cítit.

napsáno 9/2012