Stránky

2011/02/25

Život s brýlemi

První brýle jsem "dostala darem" ještě na základní škole. Nesnášela jsem je. Nasazovala jsem si je jen, když jsem nebyla schopna od kamarádky už opsat, co ona přečetla z tabule.

Na střední škole došlo k nejhoršímu. Nosit brýle nastálo. Napořád. Furt. Pro mne nastal konec světa. Obrečela jsem to. Nepomohly utěšující  řeči typu: "Dneska je má každý druhý.", "Máš to jako módní doplněk.", "Jsi s nimi zajímavější než bez brýlí." Co mi taky měli říkat jiného.

Ale člověk přivykne na vše. I ty brýle si oblíbí. Co mu také jiného zbývá.  Dneska už jsou součástí mne. Vím, že mi brýle sluší, ráda je nosím, střídám podle nálady. A snažím se v té oční vadě vidět pozitiva. No třeba, když všichni šílí, že je potřeba na Velikonoce umýt okna. Já šmouhy nevidím. Pavučiny, drobná smetí jsou pro mne neznámé veličiny.

Občas je zajímavé sundat okuláry a koukat na svět v mlze. Člověk míň vidí, zato více vnímá. Co se říká, jak se říká. No vyzkoušejte si to sami - třeba na nudné přednášce, v autobuse či v čekárně u zubaře. Já takhle občas sundám obroučky proto, abych unikla do svého vnitřního světa.

Co si budeme nalhávat, život bez pár dioprií není výhra, ale stojí za to si v něm najít pár bodů, které nám ho zpříjemní.

10 komentářů:

  1. Mám to podobný, ale s naslouchadlama.

    OdpovědětVymazat
  2. Každý máme něco, abychom si nezáviděli, asi.

    OdpovědětVymazat
  3. To bude ono. A přesto se vždy najde něco, co tomu druhému závidíme.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, ale taková už je povaha lidská. Nedokážeme vidět objektivně a celistvě, ale pouze to co chceme vidět.

    A děkuji za přečtení článku i reakce. Obojí mne nesmírně potěšilo:-).

    OdpovědětVymazat
  5. Já děkuji za napsání tvých pocitů. Těším se na další články.

    OdpovědětVymazat
  6. Nosím brýle od mala a nenáviděl jsem je. Do té doby, než mi došlo, že si mohu vybrat takové, které o mně něco budou říkat a ve kterých si budu připadat dobře. Dneska je mám rád a nedám na ně dopustit :-) Za čočky bych je nevyměnil ani za sto volů se zlatým zápřahem :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem nosil brýle tak do třiadvaceti, než se mi zlepšil zrak a přestal jsem je potřebovat. Je mi to líto. Považoval jsem je za něco jako štít mezi sebou a zbytkem vesmíru.
    Na holkách mě přitahují.

    OdpovědětVymazat
  8. Tomu se říká, že oči akomodujou. Taky jsem měl několikery brejle jako součást osobnosti, mraky typickejch fotek s brejlema... a najednou šlus, brejle netřeba, vidím jak zamlada. A na současnejch fotkách mi něco chybí... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Od druhé třídy jsem byl obrýlený chlapeček skoro jako Harry Potter. Až po letech jsem si našel styl a brýle jsem si více oblíbil. Dnes jsou nejdražší částí mého já, image a jsem rád, že ke mě patří. Stejně tak jak si bez nich nedokáži život představit, připadám svému okolí bez brýlí úplně jiný. Zvyk je železná košile. A když uvažuji o čočkách, třeba na koupaliště, úplně bych je nevyměnil.

    OdpovědětVymazat
  10. Mne vadí na brýlích to, že omezují - nemůžu nosit sluneční brýle, je to drahá záležitost, v zimě zamlžená skla atp.

    Jinak já jsem na čočky zbabělec, nebyla bych schopná si je dát do očí.

    OdpovědětVymazat