Únorový pohled z okna

Z deště se stalo sněžení. Tráva odolává, ale pak bílé podléhá.

Mám odhrnutou záclonu, abych to mohla pozorovat zblízka. Ale jde to, přes dvojité sklo?

Na okně čárky, rozmazané kapky, vypadají jako neživé spermie.

Začalo padat prudce do strany. Přestalo padat rovně, logicky.

Stará třešeň vypadá smutně, švestka má popukaný kmen, jen ta štíhlá jablůňka stojí v pozici vojáka v pozoru. Stromy jsou živé, mají různé povahy, podobné těm lidským. Baví mě je poznávat. Ale nikdy je úplně nepochopím.

Pět sekund padá hustě, pak drobně, pak chuchvalce velké, pak zas skoro nesněží. Rozvernost.

V okapu se valí voda. Po mezi přešla kočka. Od třešně k cirkulárce. Tam jsou myši. Kočka vyrazila na oběd.

U cirkulárky vyrovnané dřevo. Táta včera nařezal. Na trávě zůstává spousta pilin. Postupně zmizí. Zašlapou se do země, roznesou na podrážkách tmavých bot.

Cirkulárka je součástí kůlny. Vedou do ní dvoje dveře. Je v ní spousta haraburdí. Jízdní kolo. Sudy s pšenicí a ječmenem. Potrava pro slepice. Hrábě, motyky, rýče. Pro práci na zahradě. Štěpinky, špalky, polínka. Aby bylo doma teplo.

Vlastně ještě jeden vchod do kůlny vede - otvor do psí boudy. Pes tam nikdy nebyl rád. Bylo mu tam zima, dával přednost válení v kotelně. Je mrtvý.

Už je úplně bílo, kapky na okně vysychají.