Esence

Když jsem před čtyřmi lety onemocněla, trávila jsem delší čas v nemocnici. Bylo to těžké a s nemocí budu bojovat celý život, ale o to tu dnes nejde. A o co tedy? Vzpomněla jsem si na jednu paní, co nám chodila vytírat, umývat koupelnu a vysypávat koš. Uklízečka. Pro nás bezejmenná postarší drobounká dáma, co si potřebovala popovídat. Jednou vyprávěla svůj příběh a jak to u lidí, kteří toho mají dost za sebou bývá, stačilo jí k tomu pár vět. "Můj syn, chytrej kluk, vystudoval tři vysoké školy. Pak se oženil. Jenže ho přejelo auto. A tak teď žiju sama s vnučkou." 

Co na to říct?

Poznala jsem spoustu lidí, co je v životě potkalo něco těžkého. Ono to není překvapivé, neboť to potkává všechny. Po pádu z okna zůstat na vozíčku. Roky se bezúspěšně pokoušet otěhotnět. Úmrtí rodiče, když jste ještě dítě.

A přesto se člověk stále trápí banalitami. Ach jo, přibrala jsem dvě kila. Nepůjdu tam, bude tam bejvalej. Ona má stejnou kabelku jako já, mrcha!

Mám ráda maličkosti a všednosti dní. Baví mne a zajímají víc než nadnárodní problémy. Jsou pro mne esencí života, ne jeho kořením. Jen to chce všechno prožívat přiměřeně. Ale člověk si holt občas pomoc nedokáže a řeší a řeší a řeší.