Sedm povídek. Sedm dobrých povídek. Na každý den v týdnu jedna? Tak to pochybuji, že vám vydrží. Alespoň mně tedy ne. A to jsem se vážně snažila šetřit si je! Vychutnat si každou zvlášť, přemýšlet o ní, číst ji pomalu.
Haruki Murakami je v Čechách
už pár let zavedený autor. Kdo ho má rád, těší se na jeho další knihu. Většinou jde o romány. Tentokrát ne. Další zvláštností této sbírky povídek je to, že je normální. Nejsou zde téměř žádné ztřeštěné a neuchopitelné věci, co se hrdinům dějí. Já vím, pro tohle máme Murakamiho přece rádi. Ale věřte, že i v těchto povídkách se objevuje spousta zvláštního (např. pamatování si na předchozí život v podobě mihule, proměna (asi) pavouka v Řehoře Samsu..).
Povídky jsou o ženách, o mužích, o vztazích. Prostě o životě. (Však dá se psát o něčem jiném?) Myslím, že si každý najde tu svou. Já si po prvním přečtení nejvíce oblíbila Šeherezádu.
"Život dokáže být podivuhodný, nemyslíš? Jednu dobu můžeš být něčím naprosto uchvácený, obětoval bys cokoli, jen abys to získal, ale uplyne trocha času nebo se na to podíváš z malinko odlišného úhlu, a veškerá nádhera až neuvěřitelně vybledne. A ty naprosto nechápeš, cos na tom viděl, kam jsi jen dal oči."
Líbí se mi téma jednotlivých příběhů. Připadají mi nápadité. Např. Kafkova proměna naruby. Zamilovat se k smrti. Noční telefonát, že zemřela dávná milenka. Ono to z tohohle výčtu asi nevyzní, ale nechci prozrazovat více, tak jen znovu opakuji - povídky stojí za přečtení. A podle mě je to i vhodná četba, pro někoho, kdo Murakamiho nezná. Něco lehčího na začátek, než se odváží např. do Kafky na pobřeží.
Mám jednu výtku k českému vydání. Velká písmena, velké mezery mezi řádky. Působí to jako uměle natahování textu na více stran, aby se kniha mohla prodávat za vyšší cenu. Ale to je detail a s kvalitou knihy to vůbec nesouvisí.
Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Martinus.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat