Volba

Mohla jsem s ním začít chodit. Neudělala jsem to, přestože jsem věděla, že mě má rád a měl by celý život. Byl to hodný kluk. Jenže by to znamenalo provdat se na vesnici, vstávat ve čtyři ke kravám, podojit, uvázat šatovku, uvařit, nezastavit se až do večera. Měli bychom čtyři děti, v sobotu si zašli do místní hospody, v neděli do kostela. Byla by to dřina, ranní vstávání, zhrublé ruce. Ale možná by to bylo lepší než to, že tu teď vysedávám na baru, v úzkých džínách a módním topu, ale sama. Pár drinků s někým vypiju, třikrát se sejdeme, a pak znovu po kavárnách až se zas objeví někdo jiný. Pořád znovu. Pořád jen na chvíli, nic hlubšího, stálejšího v tom není.

Takhle Jana právě přemýšlí. Jsem její sudička, tak to musím vědět. Dala jsem jí na výběr. Nemohla čekat, že jedna varianta bude krásná a druhá ošklivá. Tak to přece na světě nechodí, za všechno se musí zaplatit.

Jednou najde takového, který si ji vezme, bude mít pěkný byt a nejnovější model vozu před ním. Vše bude mít styl, ale bude to chladné, stejně jako samotné manželství. Kalkul, počty, má dáti, dal.  Ty jsi pěkný doplněk, za který si platím.

Zvolila chlad moderně vytapetovaných stěn místo teplé vápnem oházené stáje. Byla to její volba.

Neupracuje se, bude dobře vypadat, kamarádky jí budou závidět. Bude bez lásky. Opakuji, její volba.