Čelenka

Tohle jí byl čert dlužen. Mrzne, místo aby pospíchala domů k počítači, potom co odvedla Jíťu do ranní družiny, tak se prochází v parku. Nikdo nikde, pár běžících bláznů a psů s rozespalým páníčkem v teplákách na vodítku. Jde k dětskému hřišti, snad to tady najde.

Včera se na Jíťu tak moc rozzlobila, když přišla domů bez čelenky. Po dlouhé době ji někam pustí samotnou a hned ta holka vyvede tohle. Zrovna měla tu novou, kvalitní, co jí dala k Vánocům.  Proč vždycky člověk ztrácí to nejlepší. S holkama někde blbne na hřišti, zapomene se, a takhle to dopadá.

Dopadá to na ni, že tu teď musí chodit a hledat. Tak bezva, na hřišti není. Rozhodne se, že projde jednou celý park a půjde domů. Stejně šance, že to najde, je mizivá.

Snaží se s každým krokem ze sebe setřepat vztek a užít si, že vykouklo sluníčko a ptáci se snaží vyzpívat, co v zimě nemohli. Ono je to vlastně fajn se trochu po ránu projít. Je tu klid, nikde nikdo, začne jí v tom být příjemně. Už se na Jíťu tolik nezlobí, je to dítě, začíná ji mrzet, že křičela. Vždyť co ona toho ztratila jako malá – dokonce hodinky! Měla kožený pásek, už se rozpadal, pořád si nekoupila nový – no a nakonec přišla o celé hodinky. Nebo ten zelený svetr s volánkem, co nechala na pouti v Cerekvi.

Ne, Jíťa si ten včerejší monolog o tom, jak si musí hlídat věci a dávat na ně pozor, nezasloužila. Ona prostě nemůže vidět, že jí hned naskočilo, že to znamená další dvě stovky, co musí někde v peněžence najít. Zrovna teď když musí platit tábory na léto a Pavel se začal cukat s alimenty.

Přidá do kroku, svým starostem neuteče, ale i tak je to fajn. Už je na konci parku, čelenku bohužel nenašla. Rychle nakoupí v Bille, dopřeje si latte pro sebe, zaslouží si rozmazlit se, a běží domů zasednout k překladu, ať skončí brzy. Vezme odpoledne Jíťu do Dmka, už dlouho si přeje lesk na rty juicy bomb, to teď u nich ve třetí třídě letí, a koukala do aplikace, že není drahý, třicet pět korun, tak jí udělá radost. Jo, nakonec to bude dobrý den.