Moje festivalové vteřiny

Výběr z výlohy

Stáli před výlohou. Ve výloze lázeňské oplatky. Na tucet druhů jich tam bylo. S příchutí višní, koňaku, kávy. Klasické oříškové, vanilkové, čokoládové. Variace kombinací, které lákaly. Variace kombinací, které děsily. Které vybrat?

Otázka, kterou dvojice před výlohou řešila. Hlavně tedy on, jí na tom zas tak nezáleželo.

Bylo teplo, brzké odpoledne. Byli unavení po třech profilmovaných dnech. Dnes neděle a návrat domů. Tak ještě koupit nějaké ty oplatky. Které vybrat?

Otázka, kterou dvojice před výlohou řešila. Takhle z tohohle města nikdy neodjedou, myslí si ona. Není naštvaná, netrpělivá. Naopak si to spíše užívá. Baví se. Vždyť je krásně, volný den, a on ji drží za ruku.

Pořád na začátku vztahu jsou. To jednoho těší i stání před výlohou.

Vkročili do obchodu. Některé vyberou.

**********

Na pláži

Byla sluncem. Žhnula, milovala. Ležela na červeném lehátku, v botách plážový písek. Byla sluncem prostoupena. Šplouchání vody, dětský vřískot. Napravo úsměv, pohlazení, její muž života. Nalevo dětské nožičky, tak drobné a tak k zulíbání.

Tavila se. Volností, bezčasovostí. Modrá obloha, ztracená koule na petanque. Nic nemuset, nic neřešit. Mlčet, poslouchat, povídat hlouposti. Blonďatý andílek. Vlasy - prstýnky, dětská baculatost.

Uvolnění. Byla to jen hodina, ale dalo jí to sil na měsíc. Nasála paprsky. A teď je bude moci ze sebe vydávat. Pro ty, kteří si to zaslouží. Pro ty víc. Pro ty, kteří si to nezaslouží. Protože věří, že člověk není černobílý. Že každý udělal něco, za co si paprsek zaslouží. Nebo třeba teprve udělá. Tak proč tomu nenapomoci.

Teplé vlasy. Vařící kůže. Vroucí srdce. Nejen její. Taky jeho. A všech těch malých robátek. Mezičas mezi polským a francouzským filmem. Nebo mezi německým a holandským. Kdo ví. Možná by to z paměti vylovila. Ale na co. To není zásadní.

Zásadní je tenhle okamžik. Který jí byl nenadále dopřán. Protože sluncem se člověk nestává každý den.

************

Na frontě

Ranní fronty před pokladnou, aby měli lístky. Hele, támhle je Zedníček! Sezení na festivalových novinách, aby se bez lístku dostali na film. A Goldflam! Fronta v gift shopu, aby se povedlo ukořistit hrníček. Polívka! Stát před informacemi, protože nefunguje aplikace do mobilu. Ty jo, to byl Robert Záruba! Stojí před stánkem, neboť chtějí teplou oplatku. Viděli jsme Ebena! Fronta před Thermalem, aby si dali k večeři mňam halušky a mňam bramborové penízky. A Marta Issová! Do koupelny až jako šestá, to to ale ostatním trvá. A jánevímkdoještě!

Člověk všude čeká. Vteřiny, minuty, hodiny. Život tím utíká. Jenom někde na něco čekáš, a život zatím uniká. Pokud ho nemáš u sebe i ve frontě. Pokud ty chvíle prostojů netrávíš s partnerem, knihou, otevřenýma očima. Pokud nedokážeš vnímat, že i fronta je život. Panebože, fronta je podstatná část života.

Možná se v ní někdy ztratíš, možná se ti podlomí kolena. Možná v ní zažiješ kouzelné chvíle, možná uslyšíš tlukot srdce. Možná v ní poznáš lépe druhého, možná v ní poznáš novou část sebe.

Stačí jen ji nepřežívat, ale prožívat.

Nakonec budou lístky, film, pokrmy. Popojdeš pár metrů na laně času. Nakonec budeš silnější. Pokud jsi se ve frontě nepodváděl.