Blíží se Vánoce, oslava narození a Jana myslí na smrt. Prochází každým dnem houstnoucími davy v uličkách supermarketů, trpí a vybírá dětem adventní kalendáře, aby mohly odpočítávat příchod Ježíše Krista, na což kašlou, jen se strachujou, aby pod stromkem byly naježeny všechny dárky, co si sepsaly do dopisů Ježíškovi, které už před čtrnácti dny ze svého místa u okna zmizely. Když Jana ty dopisy rozbalila, vypadl z nich na ní smutek. Chtěly toho tolik! A samé materiálnosti! Kde je její dětství, kdy se s bratrem odvážili napsat si o jeden dárek, a pak hlavně o zdraví celé rodiny? Kde je její dětství? Kdyby Petr, její muž, byl alespoň k něčemu a pomohl jí, ale to on ne, nikde po krámech courat nebude, nic na internetu objednávat taky ne. K čemu toho Petra vlastně má? Jen třetí dítě na starost.
Blíží se Vánoce, která má Jana tak ráda. Nebo si to už jen namlouvá? Co by se jí na nich mohlo líbit? Stres, večery u plotny nad vykrajováním perníčků, tlačenky v obchodech, splasklá peněženka, návštěva u rodičů, které na zaťukání na mramorovou desku, už dveře neotevřou. Tlak kolegyň z práce, že musí být sedm druhů cukroví. Tlak televize, že byt musí být načančaný. Tlak její, že musí vytvořit pohodu a krásně zabalit všechny ty nakoupené dárečky. Ze všech stran tlak - jen ji rozmáčknout.
Blíží se Vánoce, sníh není a listí se trápí u silnic ve shrabaných kupkách. Začíná období ranního oškrabu, zmrzlých palců, odpoledních svařáků a adventních věnců. Začíná období dlouhé tmy a krátkých dní. Začíná období uzavírání účtů a bilancování "co nám letos rok dal, co vzal". Začíná období setkávání příbuzných (existuje něco víc stresujícího?).
Všechno je to vlastně hezký, jen kdyby to nebylo tak náročný.
A pak stačí maličkost, po které člověk pookřeje.
Jana stojí ve frontě, před ní starší paní, jen pojďte přede mnou, máte toho méně. Ale to není nutné, brání se Jana. Ale prosím vás, já jsem v důchodu, já nikam nepospíchám.
Stačí maličkost. Úsměv. Dobrý úmysl. Hezké slovo.
Vánoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat