Jedno chai latte a pár střípků cizích životů, prosím

 Je čtvrteční dopoledne, v bytě vrčí mašinka, Ouško je na kolenou, hraje si. Sklízím prádlo ze sušáku, už aby to bylo, ať můžeme vyrazit ven. Svítí tam, ale je zima, sníh není, ale mráz ano. Ouško nechce chodit, přikurtuju ho tedy do kočárku. Jedeme kolem školky, rozhlížím se, zda neuvidím, jak jde Modřinka na procházku. Zabočíme dvakrát doprava a jsme u pekárny, kam poslední dobou ráda chodím.

Přetlačuji těžké vchodové dveře, zároveň manévruji s kočárkem, otočím ho, dveře s úlevou pouštím, zamžily se mi brýle, jsme vevnitř.

Obklopí mne teplá vůně pečiva. Vyberu stolek, kde snadno zaparkuji s kočárkem. Je to tu malé a příjemné. Vystojím malou frontu, objednám si své chai latte do hrníčku a sovičku pro Ouška. Domů si koupím dvě tyčinky s parmazánem, Modřince sovičku a malinovou limonádu, bude mít radost, až pro ni přijdeme do školky. Usadím se, Ouško je zaměstnán okusováním bábovkových oušek a já vnímám jen kořeněnou horkost svého nápoje a pozoruji cvrkot v kavárně.

Dnes mne upoutávají dvě scény, které jsem si pojmenovala Prstýnek a Zajíček. Smutnější je o zajíčkovi, a proto Vám ji povím první. Do kavárny vejde žena, přistoupí k pultu a ptá se, zda nemají nějakou volnou krabici. Přitom se pohupuje v bocích jako každá z nás, která má v kapse na břiše malé dítě. Mají a dají. Žena dál pohupuje a vysvětluje. Venku je králíček, má zraněné očíčko, volala už záchrannou stanici, slítli se na něj sojky, přijedou si pro něj, jen musí být v nějakém boxu, vyklovali mu oko. Maminka má venku na hřišti ještě starší dítě, tak nabídne pomoc mladá blondýnka, která z pekárny právě odchází a uzavírá scénu příslibem, že ona na příjezd pomoci počká.

Ouško drobí, sbírám drobečky na kombinéze a strkám mu je do pusinky. Opět se napiju a začnu vnímat, co se děje v místnosti, neboť právě začíná druhá scéna. Muž ve středních letech a brčálově zeleném svetru přijímá hovor. Začne se usmívat. Slyším jen jeho věty a to ne všechny, přesto mi to vykouzlí úsměv na tváři. Posuďte sami: Na pátek? Víš velikost? Jako tvůj malíček, dobře. No já nevím jakej. Asi s briliantem. Kolik tak stojí? To už si nepamatuji. Asi různě. No, to asi jo. Může být i menší kamínek. Počkej, popřemýšlím o tom, pak ti zavolám. K zelenému svetru přisedne růžová halenka, která se právě vrátila z toalety. Muž se na ni usmívá a rozhovor ji opakuje. Pořád se usmívá. Já taky.

Ouško se nespokojeně vrtí, dopiji poslední už studený lok nápoje, a necháme za sebou zaklapnout těžké dveře, jedeme domů.