Když byla malá, říkali jí, nacestuješ se dost, až budeš velká. A ona tomu věřila, každé dítě věří přeci svým rodičům. Netrvalo to dlouho a byla velká. Dospělá, jak se říká. A necestovala nikam – peníze nebyly, vysoká škola byla. A hlavně nebylo ani s kým se na cesty vydat. A na sólo cestování, to ona nebyla. A tak žila, jako když krájela chleba; tenký plátky úspěchů střídaly zakrojené špalky nezdarů, a zbytek se jí drobil pod rukama. Chleba se nenaučila dobře ukrojit ani do třiceti. A umět žít neuměla stejně tak. Jen školu vystřídala nuda v open spacu.
Ale pak to
přišlo! Zlatý blesk prorazil šeď mraků. Zamilovala se. Bláznivě, jako kdyby
byla rychle načrtnutá postava v knize americké autorky červených románků,
kdy je potřeba napsat hodně fyzických scén, při jejichž čtení člověka akorát
tak rozbolí hlava. Ale když se to žije -
no, nebylo to špatné. Bublinky v proseccu, večer na náplavce, teplo lidské
dlaně.
Pojď,
pojedeme někam. Řekl. Ano, ano, dychtivě se rozesmála. Miloval Itálii, tak jeli
tam. Nadšeně hltala pohled na vinice, sílu slunce, úzké uličky měst. Pohled ze
střechy milánského Duoma přinesl pocit euforie, fontána di Trevi pod lešením
byla zklamáním, v neapolském přístavu si dala nejlepší zmrzlinu. Už to
nebylo neznámo, objevila chuť poznávání cizích zemí. Děkovala mu za to.
Návrat domů
přinesl zvrat, jak to tak v románu, i v životě, bývá. Test. Druhá
slabá čárka. Šok. U něj. Ona měla radost. Byla překvapená, ale představa, že má
v sobě něco, co vzniká z nich dvou, ji nadchla. Nemáme peníze, říkal.
Vždyť jsme teprve spolu začali chodit, říkal. Nejde to, řekl. Dívala se do jeho
očí a neviděla se v nich, přicházela o úsměv na svých rtech. Nejde to, oznámil.
A zavřel za sebou dveře.
On odešel,
ono o sobě dávalo vědět o to víc. Rostlo, a tím rostla i ona. Propojenost skrz břicho.
Zaplula do strachů – jak porodí, kde koupí kočárek, kolik bude brát mateřskou.
Ve 3.23, dva
dny před termínem, ji probudil chlad. Prasklá voda, telefonát do nemocnice,
taška v předsíni, teď v taxíku, nemocnice, test, zda je to opravdu
plodová voda, příjem, pokoj, pot na kůži, volná košile, únava, náramek kolem
zápěstí. Pocit, že tohle je konec, že neví, jak dál.
V poledne už věděla, v náručí držela své mládě, že ta největší cesta v životě jí, jim právě začíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat