Vždy protestovala proti
sobotám a nedělím a všedním večerům stráveným nad přípravou jídla. Jako kdyby
věděla, že jednou ji to nemine. Ale teď? Vždyť čekala, že to přijde až s dětmi.
A ono jen stačilo sestěhovat se s mužem.
A tak nyní strouhá sýr,
míchá suroviny na langoše, a baví ji to - no minimálně jí to příliš nevadí. Hlavní podíl
na tom má, že není sama, že v kuchyni není opuštěná. Muž krájí zeleninu na
polívku, pomáhá.
Jak to ale dopadá! Vaří
ve velkém, polívku musí nakonec připravit ve dvou hrncích, tedy tolika,
kolik jich mají (jsou malé), protože nakrájel
moc kořenové zeleniny, brambor, že by v hrnci pro samé kousky nezbylo místa na vodu.
Vaří, poslouchají
rozhlasovou hru, zapnuté všechny plotýnky na plynovém sporáku. Nepřekážejí si,
i když se musejí domlouvat, kdo kdy jakou činnost provede, neboť kuchyňka je
malá.
Kočky je pozorují.
Klaudina z krabice, Laurina rozvalená na židli.
Sedá si s mísou na druhou
židli, vypracovává těsto. Laurina chytne konec vařečky a kvedlá jí. Chce
pomoct. Oba to rozesměje.
Na stole čerstvě
zakoupený adventní věnec, čekající na nedělní rozsvícení.
Začíná poslední měsíc
roku. Nálada voní adventem a laskavostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat